Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 10/2017

XY

-42

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka P. H., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o insolvenčním návrhu věřitelky DOMOV SKP s. r. o., se sídlem v Plzni, Bezručova 335/33, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 28 04 26 03, o dovolání insolvenční navrhovatelky, zastoupené Mgr. Denisem Karbusem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Hábova 1566/12, PSČ 155 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2016, č. j. XY, 2 VSPH XY, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání insolvenční navrhovatelky (DOMOV SKP s. r. o.) usnesením ze dne 19. září 2016, č. j. XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 30. května 2016, č. j. XY, jímž Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) odmítl insolvenční návrh, kterým se insolvenční navrhovatelka domáhala zjištění úpadku dlužníka (P. H.) [výrok I.] a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení (), a poukazuje na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2009“) – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že „insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat“. Přitom poukázal zejména na absenci konkrétních údajů o dalších věřitelích, majících pohledávky za dlužníkem (tyto označila insolvenční navrhovatelka „toliko neúplnými názvy, adresy jejich sídel a identifikační čísla neuvedla vůbec“), jakož i údajů o splatnosti jejich pohledávek a vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných domněnek úpadku dlužníka.

Současně doplnil, že lhůta k odmítnutí insolvenčního návrhu obsažená v ustanovení je (jen) lhůtou pořádkovou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 26/2011“).

Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční navrhovatelka dovolání, namítajíc, že po marném uplynutí lhůty určené ustanovením již insolvenční soud nemohl odmítnout insolvenční návrh (potud jde podle jejího názoru o otázku dovolacím soudem neřešenou), a snášejíc argumenty ve prospěch závěru, že insolvenční návrh netrpí vadami, které by bránily pokračování v insolvenčním řízení. V tomto směru poukazuje na údaje obsažené v insolvenčním návrhu ohledně exekučních řízení vedených proti dlužníku (viz výpis z katastru nemovitostí) a za „absurdní“ považuje právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož „existuje nesplatná, ale zároveň vykonatelná pohledávka“ (za dlužníkem).

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání insolvenční navrhovatelky proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně důsledků marného uplynutí lhůty k odmítnutí insolvenčního návrhu (v tom směru, že insolvenční soud může pro vady odmítnout insolvenční návrh i po uplynutí lhůty sedmi dnů od podání insolvenčního návrhu) zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v R 26/2011, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 22. září 2011, sen. zn. .

Ve vztahu k další dovoláním insolvenční navrhovatelky otevřené právní otázce, zda insolvenční návrh vskutku trpí vadami, které bránily pokračování v insolvenčním řízení, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v této části dovolatelka nevymezila (způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení ) důvod přípustnosti dovolání.

K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , ze dne 24. června 2014, sp. zn. , ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. a ze dne 3. února 2016, sp. zn. ).

Bez vazby na výše uvedené Nejvyšší soud doplňuje, že právní posouzení věci odvolacím soudem (jeho závěr o tom, že insolvenční návrh nelze pro vady projednat) je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Potud viz již zmiňovaná R 91/2009 a R 26/2011, jakož i usnesení ze dne 21. prosince 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 22. září 2011, sen. zn. a ze dne 21. prosince 2011, sen. zn. .

Přitom úvahu odvolacího soudu, podle níž insolvenční navrhovatelka v insolvenčním návrhu nedostatečně vylíčila skutečnosti svědčící pro úpadek dlužníka a nedostála tak požadavku kladenému na insolvenčního navrhovatele ustanovením , Nejvyšší soud neshledává nepřiměřenou ani v poměrech projednávané věci.

Konečně Nejvyšší soud dodává, že odmítnutí insolvenčního návrhu nebrání dovolatelce v podání nového insolvenčního návrhu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2008, sen. zn. ); z údajů insolvenčního rejstříku ostatně plyne, že dovolatelka této možnosti využila (srov. insolvenční návrh doručený insolvenčnímu soudu dne 23. listopadu 2016, vedený pod sp. zn. XY).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční navrhovatelce se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2017

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu