Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3235/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Ing. L. Z., K. V., zastoupeného Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze, Národní 58/32, proti povinnému R. B., P., zastoupenému Mgr. Jaromírem Závadou, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, o částečném zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 176 EX 03927/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2016, č. j. -123, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 5. 10. 2015, č. j. -55, vyhověl návrhu povinného na částečné zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Josefem Lavičkou na základě notářského zápisu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. NZ 203/2013, N 223/2016, sepsaného notářkou Mgr. Adélou Gabányiovou (exekučního titulu), v části týkající se „smluvního penále“ (výrok I.), a v této části výkon rozhodnutí odložil (výrok II.), když dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce ze dne 7. 12. 2012 je pro jeho neurčitost neplatné.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 10. 2016, č. j. -103, zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, č. j. -87, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, návrh povinného na zastavení exekuce v části týkající se „smluvního penále“ a návrh na odklad provedení exekuce zamítl. Nejvyšší soud se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti došlo následným jednáním k odstranění neurčitosti části smlouvy týkající se sjednání „smluvního penále“ (ve smyslu smluvní pokuty) obsaženého ve smlouvě o půjčce.

V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 12. 2016, č. j. -123, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Oprávněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí závisí na „vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázek, které v rozhodovací praxi dosud nebyly vyřešeny.“ Dle oprávněného napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a společně s návrhem na odklad vykonatelnosti navrhuje jeho zrušení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „“ (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Z ustanovení se podává, že v dovolání musí být uvedeno – kromě obecných náležitostí () – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel je povinen ve smyslu ustanovení , 3 řádně vymezit způsobilý dovolací důvod a řádně identifikovat splnění předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v citovaném ustanovení , přičemž pouhá identifikace zákonného ustanovení tento požadavek nenaplňuje (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. ze dne 21. 1. 2014). Tento nedostatek nelze zjevně napravit ani jakoukoli interpretací obsahu dovolání, které tvoří pouze polemika s předchozím rozhodnutím dovolacího i odvolacího soudu, přičemž dovolatel nepředkládá žádnou otázku, na níž závisí napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani, jak dovolatel avizuje, otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.

Jelikož má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud je podle odmítl, a podle ustanovení tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení

Není-li návrh na odklad vykonatelnosti opodstatněný (jako je tomu v daném případě), nevydává o tom dovolací soud zvláštní rozhodnutí, byť tato situace dává podnět k posouzení senátnímu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. srpna 2017

JUDr. Vladimír Kůrka předseda senátu