Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3731/2016

U S N E S E N Í

Městská část Praha 8,

proti žalované

P. P.,

P., zastoupené JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6,

o zaplacení 77.316,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j. -82, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.Stručné odůvodnění ( ) :

Žalovaná napadla dovoláním v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 11. 2015, č. j. -68, změněno tak, že se rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 8. 2015, č. j. -46, k návrhu žalované ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), nezrušuje; současně bylo žalované uloženo, aby žalobci nahradila náklady řízení ve výši 2.916,10 Kč.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ), aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v , z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní, dovolatelkou vymezenou, otázku procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal důvody k jejímu jinému právnímu posouzení.

Dovolatelka předestřela otázku, zda lze rozsudek pro zmeškání vydat v situaci, kdy se žalovaný již vyjádřil k podané žalobě. Dovolávajíc se judikatury Ústavního soudu (nálezy ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. , ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. ), přitom dovozovala, že by uvedená otázka oproti řešení zvolenému rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. , v němž byl vysloven závěr, že vydání rozsudku pro zmeškání nebrání okolnost, že se žalovaný před prvním jednáním k žalobě již negativně vyjádřil, měla být dovolacím soudem posouzena jinak.

Byť v obecné rovině vydání rozsudku pro zmeškání zásadně nebrání, jestliže se žalovaný před prvním jednáním ve věci písemně vyjádřil, vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a nabídl soudu důkazy k verifikaci své skutkové verze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. , či z komentářové literatury Drápal, L., Bureš, J. a kol.

I. Komentář

. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1051), musí soudy ve světle judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu nejen při rozhodování o návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání, ale též v rámci rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání podle ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. ), vždy přihlížet rovněž k povaze předmětu sporu a k vydání rozsudku pro zmeškání přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (z judikatury Nejvyššího soudu srov. rozsudek ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. , jakož i usnesení ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. , ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. a ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. , všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách; z judikatury Ústavního soudu pak srov. např. nálezy ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. a ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. , rozhodnutí Ústavního soudu veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).

V projednávané věci, v níž se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 77.316,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení vzniklého žalované za dobu od 1. 8. 2013 do 31. 7. 2014 v důsledku bezesmluvního užívání vymezených nebytových prostor v jím vlastněném domě, musel být platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 12. 2014, č. j. -4, jímž bylo žalobě vyhověno, usnesením prvostupňového soudu ze dne 2. 2. 2015, č. j. -10, zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit. Jediným procesním úkonem žalované předcházejícím vydání rozsudku pro zmeškání pak bylo její stručné vyjádření ze dne 5. 3. 2015 učiněné v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), v němž toliko zpochybňovala vlastnické právo žalobce k předmětné stavbě a (aniž ke svému tvrzení označila důkazy) uváděla, že klíče od dotčených nebytových prostor odevzdala firmě Austis a v rozhodném období je již neužívala. Více pak již žalovaná nereagovala ani na podání žalobce, jímž doplnil svá tvrzení o vylíčení období, po něž předmětnou stavbu vlastnil, označil k prokázání svých tvrzení důkaz vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí a vysvětlil, že nárok uplatňuje z titulu vydání bezdůvodného obohacení vzniklého bezesmluvním užíváním dotčených nebytových prostor. Za popsaného procesního stavu se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jež respektuje i závěry přijaté soudem Ústavním, a kterou tudíž není důvodu měnit, nijak neodchýlil, neshledal-li přes výše uvedené vyjádření žalované důvody ke zrušení rozsudku pro zmeškání podle ustanovení , neboť jak povaha předmětu sporu (peněžitá náhrada za bezesmluvní užívání nebytových prostor, jež nebyly po skončení nájemního poměru vypovězeného pro neplacení nájemného vyklizeny ani poté, co byla žalovaná k jejich vyklizení zavázána pravomocným rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 3. 2014, č. j. -40), tak zejména nedostatek procesní aktivity žalované, jíž se nepodařilo doručit vydaný platební rozkaz a která ke svému stěžejnímu tvrzení, že nebytové prostory vyklidila před rozhodným obdobím, neoznačovala žádný důkaz, nasvědčovaly zřejmému nezájmu žalované aktivně se na řízení podílet.

K otázce dovolatelky, zda k naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání postačuje, byl-li zástupce žalované s plnou mocí pro celé řízení k prvnímu jednání předvolán vzorem 028 , neobsahujícím poučení o následcích nedostavení se k soudnímu jednání, spočívajících v možnosti vyhlášení rozsudku pro zmeškání, dlužno předně uvést, že procesní instituty odvolání proti rozsudku pro zmeškání a návrhu na jeho zrušení podle nelze zaměňovat (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 1996, sp. zn. , či ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. ). Ačkoliv je účelem obou instrumentů odklizení rozsudku pro zmeškání pro případ, že se žalovaná strana nedostavila k jednání z „omluvitelných“ důvodů, liší se navzájem v postupu při jejich projednávání, jakož i v okruhu relevantních skutečností. Opodstatněnost návrhu na zrušení kontumačního rozsudku je dána tehdy, bránila-li účasti na jednání taková skutečnost, již nebylo možné předvídat, a zamezila tak i včasné omluvě žalovaného (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. ), přičemž je presumováno splnění všech podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání (naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání tedy v řízení o návrhu na zrušení kontumačního rozsudku podle nelze přezkoumávat). V odvolacím řízení je naproti tomu dán prostor posuzovat, zda byly předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání opravdu naplněny. Jinak řečeno, nelze zaměňovat omluvitelný důvod zmeškání ve smyslu na straně jedné s posouzením předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, jež mohou být, na straně druhé, toliko předmětem řízení o odvolání proti kontumačnímu rozsudku (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. , a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. ).

Předkládá-li tedy dovolatelka k řešení otázku, zda k naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání postačuje, byl-li zástupce žalované s plnou mocí pro celé řízení k prvnímu jednání předvolán vzorem 028 , neobsahujícím poučení o následcích nedostavení se k soudnímu jednání, spočívajících v možnosti vyhlášení rozsudku pro zmeškání, pak dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání podle na jejím vyřešení zjevně nezávisí (odvolací soud se uvedenou otázkou důvodně nezabýval), neboť dle ustálené judikatury dovolacího soudu, jejíž opodstatněnost dovolatelka nenapadá, v řízení o uvedeném návrhu naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, tedy ani otázku, zda byl žalovaný v předvolání řádně poučen o následcích nedostavení se k nařízenému jednání, přezkoumávat nelze.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání neshledal přípustným ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci, jenž se k dovolání nevyjádřil, za dovolacího řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 9. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu