Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2979/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Janem Nohejlem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 33/240, proti žalovanému R. S., t.č. ve věznici Praha Pankrác, Praha 4, Soudní 988, zastoupenému JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem se sídlem Praha 10, Dýšinská 476, o zaplacení 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2013, č. j. -172, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem pro zmeškání ze dne 23. dubna 2012, č. j. -100, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 500.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ( ). Žalovaný a jeho zástupce obdrželi včas předvolání k prvnímu jednání ve věci; zatímco žalovaný svou neúčast u jednání omluvil z důvodu pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody, jeho zástupce - přes poučení o následcích - se k němu bez včasné a řádné omluvy nedostavil. Jeho telefonickou žádost o „posečkání se zahájením ústního jednání z důvodu dopravní zácpy“ soud prvního stupně nevyhodnotil jako důvodnou omluvu, a proto k návrhu žalobce rozhodl rozsudkem pro zmeškání na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě, umožňujících přiznat požadované plnění z titulu smlouvy o půjčce spolu se zákonnými úroky z prodlení ( a , , ve znění do 31. 12. 2013 /dále jen „obč. zák.“/ - viz ).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. března 2013, č. j. -172, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předně konstatoval, že při posouzení otázky, zda omluva neúčasti účastníka či jeho zástupce je důvodná, lze vzít v úvahu jen ty skutečnosti, které jsou soudu prvního stupně známy v den konání prvního jednání ve věci před vydáním rozsudku pro zmeškání; proto k dodatečné omluvě zástupce žalovaného z důvodu jeho pracovní neschopnosti nebylo možno přihlížet. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v posuzovaném případě byly splněny všechny zákonem stanovené formální předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání - i on nepovažoval telefonickou omluvu zástupce žalovaného za důvodnou (dopravní zácpy v Praze jsou běžnými a předvídatelnými situacemi) - avšak na rozdíl od něho dospěl k závěru, že vydání kontumačního rozsudku nebylo v posuzovaném případě na místě. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. přihlédl k dalším okolnostem, a to k předchozí procesní aktivitě žalovaného, který měl zájem soudního řízení se účastnit (podal odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádřil se k žalobě a reagoval na dotazy soudu), i k tomu, že jeho zástupce se, byť se zpožděním, k nařízenému jednání dostavil a své zpoždění včas omluvil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Vytýká mu, že překročil meze odvolacího přezkumu vymezené v ; i když dovodil, že všechny zákonné podmínky vydání rozsudku pro zmeškání podle byly splněny (včetně zmeškání prvního jednání zástupcem žalovaného bez důvodné omluvy), přesto zohlednil okolnosti případu a uzavřel, že rozsudek pro zmeškání nebylo na místě vydávat. Je přesvědčen, že záleží jen na uvážení soudu prvního stupně, zda - při splnění zákonných předpokladů - rozhodne rozsudkem pro zmeškání či nikoli, přičemž odvolací soud z podnětu odvolání proti rozsudku pro zmeškání nemůže přezkoumávat volní uvážení soudu prvního stupně. Odvolací soud při poukazu na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu pominul, že daná rozhodnutí se týkala nikoli odvolání proti rozsudku pro zmeškání, nýbrž návrhu na jeho zrušení podle Žalobce brojí rovněž proti zjištění odvolacího soudu, že se zástupce žalovaného k jednání soudu se zpožděním dostavil. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „“ (srovnej čl. II bod 2. ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení ( a , 4 ) a je přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice, zda odvolacímu přezkumu rozsudku pro zmeškání vymezenému podléhá úvaha soudu prvního stupně o vhodnosti jeho vydání, resp. zda jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu je i vhodnost vydání takového rozhodnutí.

Vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou v dovolání namítány a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Dovolací soud se proto zabýval opodstatněností dovolacího důvodu, jak jej žalobce obsahově vylíčil.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle žalobce namítá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, který v rámci odvolacího přezkumu vymezeného dovodil, že v posuzovaném případě nebylo na místě rozhodnout ve věci rozsudkem pro zmeškání, i když byly splněny ostatní zákonné předpoklady pro jeho vydání.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle (ve znění, jež od vydání rozsudku pro zmeškání nedoznalo změn) u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (, 153b).

Rozsudek pro zmeškání je zvláštním druhem rozsudku, jímž soud rozhoduje ve sporném řízení o věci samé. Soud může rozhodnout rozsudkem pro zmeškání podle , jsou-li splněny všechny zákonné předpoklady, a to 1) žalovanému byla soudem doručena žaloba do vlastních rukou, 2) žalovanému bylo doručeno do vlastních rukou předvolání k jednání nejméně 10 kalendářních dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, 3) žalovaný byl poučen, že bude rozhodnuto v jeho neprospěch rozsudkem pro zmeškání, jestliže jednání, k němuž byl předvolán, zmešká bez důvodné a včasné omluvy, 4) žalovaný se k jednání, které bylo prvním jednáním o věci, bez omluvy nedostavil, popřípadě jeho omluva, která došla soudu před zahájením jednání, je nedůvodná, 5) žalobce se k prvnímu jednání o věci dostavil a navrhl, aby bylo rozhodnuto pro zmeškání žalovaného, 6) na základě tvrzení obsažených v žalobě o skutkových okolnostech sporu je možné rozhodnout v neprospěch žalovaného, neboť právní posouzení těchto tvrzených skutkových okolností odůvodňuje závěr, že žaloba je opodstatněná, 7) rozsudek pro zmeškání je přípustný a 8) nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Rozsudek pro zmeškání, při splnění těchto zákonem stanovených předpokladů, soud může vydat, ale nemusí (srovnej slovo „může“ uvedené v ); záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1049 a násl. s.). Nejvyšší soud již dříve vyslovil právní názor, podle něhož soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. , ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. , na něž odkazuje odvolací soud, a dále ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. ). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud v nálezech ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. , zmiňovaných odvolacím soudem, dále ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. , a ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. . V nich mimo jiné uvedl, že v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání na místě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků ( a ). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě.

Z řečeného tak nutně vyplývá, že jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedených v je i vhodnost jeho vydání. Pakliže je splněna i tato podmínka, soud může rozsudek pro zmeškání vydat. Jestliže soud - i když jsou splněny všechny ostatní zákonem stanovené předpoklady uvedené v - dospěje k závěru, že není vhodné rozhodnout o věci rozsudkem pro zmeškání, nevydává o tom zvláštní rozhodnutí. Žalobce tudíž nemá právní nárok na vydání rozsudku pro zmeškání.

Povaha rozsudku pro zmeškání vylučuje obecnou přípustnost odvolání. Způsobilým odvolacím důvodem proti němu jsou jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání podle V jsou taxativně vymezeny důvody, z pohledu kterých může být správnost rozsudku pro zmeškání odvolacím soudem přezkoumána; k těmto důvodům může odvolací soud přihlédnout, i když nebyly v odvolání namítány (za předpokladu, že odvolání obsahuje vylíčení alespoň některého odvolacího důvodu, byť z pohledu nepoužitelného - , 2 a 4 ).

Jestliže odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že předpoklad vhodnosti vydání rozsudku pro zmeškání není dán, nevybočil z mezí odvolacího přezkumu stanovených v , neboť jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání podle je i jeho vhodnost.

Námitka žalobce proti správnosti zjištění, že se zástupce žalovaného k jednání soudu prvního stupně dostavil, byť se zpožděním, se nemůže úspěšně uplatnit, jelikož dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Protože se žalobci nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud jeho dovolání zamítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo (, , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. dubna 2014

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu