Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4665/2015

33 Cdo 4665/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce STRONGBOW LIMITED, Providence House, East Hill Street, Nassau, Bahamské společenství, zastoupeného Mgr. Alešem Váňou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Drahovice, Zbrojnická 675/6, proti žalované TRANSPOL, s. r. o. se sídlem v Karlových Varech, Mariánskolázeňská 307/27, identifikační číslo 25757806, zastoupené Mgr. Adriánem Čechem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, o náklady řízení, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. dubna 2015, č. j. -161, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 12. 2014, č. j. -131, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 10.400.000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a zavázal ji zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 667.380,50 Kč.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 4. 2015, č. j. -161, zastavil řízení o odvolání žalované proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o věci samé (výrok II.), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované nepřiznává (výrok III.); zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.). Zdůraznil, že žalobce výzvu k plnění (předžalobní výzvu podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - srov. čl. II. bod 2. - dále jen „ “) odeslal žalované až poté, co podal žalobu. Jelikož nebyla prokázána existence jiné výzvy, odvolací soud dovodil, že procesně úspěšnému žalobci nemůže být právo na náhradu nákladů řízení podle přiznáno. Zároveň dovodil, že zde nejsou žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by zcela výjimečně mohlo být toto právo přiznáno.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, přičemž toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované jeho usneseními ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. , publikovaném pod č. 75/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. . V souladu s jejich závěry prosazuje názor, že neodeslání předžalobní výzvy, resp. její opožděné odeslání nelze posuzovat izolovaně, ale je zapotřebí přihlédnout k dalším okolnostem souzené věci, jako je zejména povaha žalované pohledávky, reakce dlužníka na zahájené soudní řízení a doručení žaloby, k čemuž odvolací soud nepřihlédl. Dovolatel poukazuje na chování žalované, která se v průběhu soudního řízení aktivně bránila vůči jeho pohledávce a uplatněný nárok neuznávala. Od 15. 2. 2013 měla žalovaná možnost dlužnou pohledávku zaplatit a namítat, že zasláním předžalobní upomínky by nemuselo dojít k zahájení soudního sporu a žalobci by nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaná navrhla dovolání zamítnout.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na otázce práva procesně úspěšného žalobce na náhradu nákladů řízení v situaci, kdy žalobě nepředcházela předžalobní upomínka podle , kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s již ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Dovolání je důvodné.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že nezaslal-li žalobce žalované výzvu před podáním žaloby v zákonem stanovené lhůtě, nemůže mít zásadně právo na náhradu nákladů jím vyvolaného soudního řízení.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

, kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl s účinností od 1. 1. 2013 (mimo jiné) upraven [jako „nový a další“ předpoklad pro vznik práva žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2013, na náhradu nákladů řízení] institut tzv. předžalobní výzvy k plnění ( ).

Nejvyšší soud otázku výkladu skutečně vyřešil v rozsudku ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. , publikovaném pod č. 75/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“). V něm na základě bohaté citace svých vlastních rozhodnutí, jakož i rozhodnutí Ústavního soudu, se zřetelem k základním zásadám, na nichž je vybudováno občanské soudní řízení, zdůraznil, že „důvodem, pro který byl „doplněn“ o ustanovení , bylo – jak je zřejmé z účelu tímto ustanovením sledovaným – zabránit praktikám věřitelů, kteří (primárně) neměli zájem na dobrovolném (mimosoudním) zaplacení svých pohledávek, nýbrž právě na „zvýšení“ těchto pohledávek o náklady soudního řízení (zpravidla o odměnu za zastupování advokátem - ), které často výrazně převyšovaly samotnou pohledávku. Takto vymezený účel ustanovení , jakož i výše popsané zásady občanského soudního řízení je nezbytné mít na zřeteli v případech, kdy žalobce požadavku ustanovení nedostojí a nezašle žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním žaloby na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu. Má-li totiž být naplněn účel občanského soudního řízení, je nezbytné – při respektování zásady rovnosti účastníků před soudem (viz y) – posuzovat otázku případného (ne)přiznání práva na náhradu nákladů řízení s akcentem na hledisko vyvážené ochrany základních práv dotčených osob (žalobce a žalovaného). V tomto směru nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Jinými slovy, jelikož (i) pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení zaplatit [respektive jinak „zajistit“, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení, jinak – srov. např. ustanovení , o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.“

Závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl (a k nimž se přihlásil i v dalších svých rozhodnutích, jež jsou veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách www.nsoud.cz – např. v usneseních ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. a ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. ), se uplatní při výkladu ustanovení i v souzené věci.

Jestliže žalovaná nebyla ochotna (nebo schopna) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení zaplatit, ani jej v průběhu řízení neuhradila, není rozumného důvodu sankcionovat pochybení žalobce z důvodu absence předžalobní výzvy k plnění. Pokud soud prvního stupně žalobci vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení přiznal a odvolací soud toto jeho rozhodnutí změnil tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, postupoval odvolací soud v rozporu se smyslem a účelem ustanovení , jakož i judikaturou Nejvyššího soudu.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle byl naplněn.

Proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), Nejvyšší soud zčásti zrušil usnesení odvolacího soudu (včetně závislého výroku o nákladech řízení) podle , a věc podle věty první vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( část první věty za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2017

JUDr. Václav Duda

předseda senátu