Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 241/2017

26 Cdo 241/2017

U S N E S E N Í

FICOM, v. o. s.

Společenství vlastníků jednotek domu Šípková 2790/2, 2791/4, 2792/6

, se sídlem v Ústí nad Labem, Šípková 2790/2, IČ 25463977, zastoupenému JUDr. Miroslavem Bartošem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1147/1, o 102.293,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. října 2016, č. j. -207, ve spojení s usnesením ze dne 19. října 2016, č. j. -213, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 10. 2016, č. j. -207, ve spojení s usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. -213, potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) ze dne 9. 11. 2015, č. j. -190, jímž zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 102.293,60 Kč s úrokem z prodlení, změnil výrok o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Zjistil, že dne 9. 5. 1996 uzavřela žalobkyně s městem Ústí nad Labem smlouvu „o dílo a službách“ (která však byla v jiném soudním řízení shledána absolutně neplatnou), jejímž předmětem byl nájem, následný prodej a provoz zařízení GRAD 2000 včetně odečtů a vyhodnocení nákladů na vytápění na jednotlivé uživatele (dále též jen „Smlouva“), Smlouva byla uzavřena do 31. 3. 2007 a po jejím uplynutí a zaplacení všech splátek se město Ústí nad Labem mělo stát vlastníkem veškerého zabudovaného zařízení. Uzavřel, že jen prodejem jednotek osazených zařízením GRAD 2000 v průběhu tohoto smluvního vztahu by na jednotlivé vlastníky jednotek, ani na společenství vlastníků, právní vztah založený Smlouvou nepřešel, a proto by povinnost města Ústí nad Labem platit žalobkyni sjednané měsíční poplatky trvala i nadále. V případě neplatnosti Smlouvy tak k vypořádání bezdůvodného obohacení může dojít jen v režimu , , ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a ve sporu mohou být proto legitimováni jen účastníci neplatné smlouvy (odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. , ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. , ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. ). Souhlasil i se závěry soudu prvního stupně, že ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení nemůže být žalovaný s ohledem na své postavení správce budovy ( , o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „zákon o vlastnictví bytů“) pasivně legitimován, neboť nejde o výkon správy domu.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2013, dále jen „ “ (čl. II bod 2 ), přípustné. V souladu s ustálenou judikaturou je závěr odvolacího soudu, že jen samotným převodem vlastnictví jednotek z vlastnictví města by nabyvatelé jednotek nevstoupili do práv a povinností ze Smlouvy, nestali by se jejími účastníky, a protože bezdůvodné obohacení plněním z neplatné smlouvy je třeba vždy vypořádat mezi účastníky této smlouvy, není žalovaný (stejně jako jednotliví vlastníci jednotek), který nebyl účastníkem Smlouvy, ve věci pasivně legitimován (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 37/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 13/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud založil svůj závěr o zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného na dvou na sobě nezávislých důvodech, nezabýval se již dovolací soud námitkami dovolatelky vztahujícími se k jeho závěru o tom, že v předmětné věci nešlo o výkon správy společenství vlastníků, neboť i kdyby nebyl správný, sama tato okolnost – obstojí-li druhý (shora uvedený) důvod - nemůže mít na závěr odvolacího soudu o pasivní legitimaci žalovaného žádný vliv (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 54/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. ).

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( -238a ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. srpna 2017

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu