Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4653/2008

30

Cdo 4653/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

R. D.,

zastoupené JUDr. Jáchymem Kanarkem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 17, proti žalovanému

J. K.,

zastoupenému JUDr. Zdeňkem Bařinou, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 53,

o zaplacení 72.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2008, č.j. -190

,

takto:

I.

Dovolání žalovaného

se zamítá.

II.

Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11.472,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jáchyma Kanarka, advokáta se sídlem v Brně, Smetanova 17.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 8. prosince 2005, č.j. -126, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 66.000,- Kč (původně 72.000,- Kč) z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému mělo dostat tím, že bez jejího souhlasu a bez právního důvodu užíval po dobu 24 měsíců (od 1.11.1998 do 31.10.2000) byt v B., který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalovaný od roku 1999 předmětný byt neužíval, umožnil tam bydlet svému bratrovi a jeho tehdejší přítelkyni, a proto neshledal žalovaného ve sporu pasivně legitimovaným. Soud konstatoval, že by se žalobkyně musela domáhat úhrady nároku po skutečných uživatelích bytu.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. března 2008, č.j. -190 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 66.000,- Kč. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak učinil jiný právní závěr. Podle jeho názoru bezdůvodné obohacení spočívající v neoprávněném užívání bytu vznikne tomu, kdo ztratil důvod byt užívat nejenom tehdy, pokud byt sám dál fakticky užívá, tedy bezprostředně „užitek bydlení“ konzumuje, ale i tehdy, pokud jej přenechá jinému.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému dne 9. června 2008 a téhož dne nabyl právní moci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 18. července 2008 včasné dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v naplnění předpokladů obsažených v ustanovení (dále jen „“) a odkazuje na dovolací důvody ve smyslu ustanovení a , tj. má za to že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uvádí, že v řízení bylo zjištěno, že žalovaný v předmětném bytě od roku 1999 nebydlel, ani tam neměl své věci a byt ve skutečnosti užíval jeho bratr. S poukazem na toto zjištění a judikaturu Nejvyššího soudu ČR dovozuje, že bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně nevzniklo jemu, ale jeho bratrovi, který také jedině může být v řízení pasivně legitimován. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyjádření, v němž se ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Připomněla, že žalovaný měl předmětný byt ve svém držení a nakládal s ním jako vlastník nebo oprávněný uživatel. Navrhla proto, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto a uložena mu povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) poté rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumal ve výroku ve věci samé v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.

Jestliže dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle , pak podle tohoto ustanovení je-li dovolání přípustné podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod se vztahuje k pochybením soudů ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Musí jít o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní, a který nemá oporu v provedeném dokazování.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení § 132, protože

-soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo,

-soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly za řízení najevo,

-v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor,

-nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z až

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (viz , Komentář, II. díl, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Lubomír Drápal, JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Michalů Mazanec, 6. vydání 2003, C.H.BECK, str. 1067, násl.)

Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, odvolací soud své rozhodnutí založil na konkrétních skutkových zjištěních vyplývajících z konkrétně provedených důkazů. Své rozhodnutí v tomto smyslu též řádně odůvodnil. Nelze proto dovodit, že by byly splněny předpoklady opodstatněnosti dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení

Dovolatel pak především uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení , který se vztahuje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží.

Podle ustanovení (dále jen „“) je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

Protože bezdůvodné obohacení spočívající v užívání bytu bez právního důvodu nelze vrátit, je povinností poskytnout za ně peněžitou náhradu; její výše musí odpovídat peněžnímu ocenění prospěchu, který žalovanému na úkor žalobkyně užíváním bytu vznikl.

V posuzovaném případě bylo prokázáno, že žalovaný, jako druh žalobkyně bydlel v předmětném bytě s jejím souhlasem a společně s ní ho užíval od roku 1994. Žalobkyně v roce 1998, poté, co jejich známost byla ukončena, již s bydlením žalovaného v jejím bytě nesouhlasila. Od té doby žalovaný užíval byt bez právního důvodu a fyzicky ho předal žalobkyni až dne 1.11.2001. Do té doby nakládal s bytem tak, že ho přenechal k užívání třetím osobám. Teprve poté měla žalobkyně možnost s ním disponovat.

Žalovanému v souvislosti se zánikem oprávnění užívat byt vznikla povinnost byt vyklidit; ke splnění této povinnosti přitom nestačilo odstranit z něj věci neoprávněného uživatele, případně třetích osob, jimž neoprávněný uživatel umožnil jejich užívání. Vyklizení v sobě zahrnuje též odevzdání bytu oprávněnému tak, aby k němu měl volný přístup a mohl realizovat svá vlastnická práva ve smyslu Odpovědnost za bezdůvodné obohacení tak může být spojována se situací, kdy byt nebyl po skončení práva ho užívat odevzdán majiteli a tím mu bylo znemožněno realizovat jeho právo ho užívat a dále s ním disponovat. Z hlediska posouzení, zda žalovaný získal na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, bylo proto významné zjištění, zda žalovaný ke dni skončení užívacího práva byt žalobkyni odevzdal ve smyslu jeho zpřístupnění (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. září 2003, sp.zn. ). Naopak bez významu je okolnost, zda žalovaný byt po zániku svého užívacího práva fakticky užíval, případně zda ho umožnil užívat jiným subjektům. Obrana žalovaného, že byt fakticky neužíval, takže ve sporu není pasivně legitimován, se tudíž nemůže prosadit. Jestliže poté, co jeho právo užívání bytu zaniklo, žalovaný byt neodevzdal, tj. nezpřístupnil jej žalobkyni, užíval ho bez právního důvodu a získal tím na její úkor bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat ( a ).

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu [ ] v napadeném měnícím výroku správný, a proto dovolací soud dovolání žalovaného zamítl ( věta před středníkem ). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta prvá ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 142 odst. 1 , když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 9.260,- Kč (srov. , ., , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 9.560,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 11.472,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. března 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu