Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3983/2013

21 Cdo 3983/2013

U S N E S E N Í

Správy budov Choceň, příspěvkové organizace

1) Z. V.

a

2) V. V.

, oběma zastoupeným JUDr. Milanem Janíčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 255/21, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o vyklizení bytu, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanými proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 29. března 2005, č. j. -36, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 8. 2005, č. j. -59, a o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 29. března 2005, č. j. -36, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. února 2013, č. j. -102, takto:

I. Dovolání žalovaných

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2013, č. j. -102, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru odvolacího soudu o neopodstatněnosti žaloby na obnovu řízení podle ustanovení a b) srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn. , uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. , anebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. , k závěru odvolacího soudu (který lze vztáhnout na oba žalované) o neopodstatněnosti žaloby pro zmatečnost podle ustanovení , neboť důvodem k vyloučení soudce nemůže být námitka žalovaných, že v původním řízení u okresního soudu rozhodoval soudce, který již předtím rozhodoval v jiné věci žalovaného 1), a k výkladu ustanovení srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud založil svůj závěr o zamítnutí žaloby pro zmatečnost na dvou na sobě nezávislých důvodech, nezabýval se již dovolací soud námitkami žalovaných vztahujícími se k jeho závěru o tom, že žaloba pro zmatečnost byla ze strany žalovaného 1) podána opožděně, neboť sama okolnost, že tento důvod (eventuelně) neobstojí, nemůže mít na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost žádný vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, z něhož vyplývá, že, jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

Vytýkají-li žalovaní

odvolacímu soudu, že „bylo porušeno právo žalovaného 1) spočívající v možnosti jednat před soudem“, když žalovaný 1) se „i v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové domáhal svého osobního slyšení i za cenu výslechu v místě bydliště, když jeho zdravotní stav byl doložen lékařskými zprávami“, a vyjadřují-li nesouhlas s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. , uveřejněným pod č. 146 v časopise Soudní judikatura pod č. 146, roč. 1998, s odůvodněním, že „otázku důkazu provedením výslechu účastníka řízení je nutno posoudit jinak“, nezpochybňují správnost rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost (ale namítají - v řízení o žalobě pro zmatečnost - zmatečnostní vadu podle ustanovení ). V této části dovolání tedy neuplatňují dovolací důvod podle ustanovení , a proto v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. dubna 2014

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu