Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2838/2017

33 Cdo 2838/2017

U S N E S E N Í

M. R.

M. R.

, zastoupenému JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou se sídlem Jičín, Šafaříkova 161, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2015, č. j. -89, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2015, č. j. -89, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 12. 2014, č. j. -60, ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že „žalobce je vlastníkem jedné ideální třetiny k celku rodinného domu čp. 378 v P., obce K., nacházejícího se na stavební parcele č. 2443 a s tím jedné ideální třetiny k celku pozemku parcel. č. 2443 o výměře 508 m

2

, zapsaných na LV 1357 pro k. ú. K., okres hlavní město Praha u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha“, změnil jej v nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2012 Sb.; dále jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Žalobce spatřuje přípustnost dovolání ve smyslu v tom, že napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem dosud neřešené otázce, zda prohlášení, jímž žalovaný (obdarovaný) kriticky hodnotil chování žalobce (dárce) po nálezu těla syna Roberta (který spáchal sebevraždu), kterým podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2013, sp. zn. 31 C105/2011, došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce (dárce), je chováním hrubě porušujícím dobré mravy ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /; dále jen „obč. zák.“).

Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace ustanovení § 630 obč. zák., podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně. Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Soud proto hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod., a vždy zohledňuje vzájemnéchování účastníků právního vztahu (k tomu srov. nejen rozhodnutí Nejvyššího soudu zmiňovaná žalobcem, ale i jeho další rozhodnutí, např. ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 903/2011, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 27. 11. 2016, sp. zn. ).

Pojem dobrých mravů činí z ustanovení § 630 obč. zák. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata § 630 obč. zák., se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně.

Odvolací soud se v souladu s ustálenou judikaturou důsledně zabýval pro věc všemi rozhodnými okolnostmi daného případu při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu a rozhodl v mezích závěrů, které Nejvyšší soud obecně přijal ve svých rozhodnutích, týkajících se výkladu § 630 obč. zák. Přihlédl k tomu, že mezi účastníky panují neshody již několik let, přičemž vzájemné verbální urážky a útoky nejsou v jejich vztahu výjimečné. Jestliže soud pravomocným rozhodnutím rozhodl o tom, že žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobce ve smyslu § 11 obč. zák., neznamená to automaticky, že takové chování vykazuje míru intenzity porušení dobrých mravů požadovanou § 630 obč. zák. Úvaha odvolacího soudu, že v řízení zjištěné chování žalovaného vůči žalobci - vzhledem ke zjištěným okolnostem případu - nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák., není zjevně nepřiměřená a nekoliduje ani se závěry, které Nejvyšší soud ustáleně zastává ve shora zmíněné rozhodovací praxi. Oproti přesvědčení žalobce tak nelze k dovolacímu přezkumu předloženou otázku považovat za dovolacím soudem dosud neřešenou; dovolání tudíž není ve smyslu přípustné.

Žalobce sice ohlásil, že dovolání směřuje též proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, avšak dovolání v této části nesplňuje obligatorní náležitosti ve smyslu , doplnitelné jen ve lhůtě uvedené v

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2017

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu