Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1750/2017

25 Cdo 1750/2017

U S N E S E N Í

M. Š.

České kanceláři pojistitelů

, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 129, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Křížkem 4,

o 214.999,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. -300, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. -300,

se

ve výroku, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení,

zrušuje

, a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. -278, zamítl žalobu o 214.999,- Kč a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 154.120,40 Kč. Neshledal opodstatněným nárok žalobce na náhradu škody na zdraví a na věcech při dopravní nehodě, kterou sám zavinil chybnou technikou jízdy a nepřizpůsobením rychlosti povětrnostním podmínkám, stavu a povaze vozovky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a procesně neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalované částku 154.120,40 Kč vypočtenou podle , včetně DPH a částky 5.000,- Kč zálohy na znalecký posudek.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, č. j. -300, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení pouze tak, že výše nákladů činí 8.900,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud nepovažoval náklady vynaložené žalovanou na právní zastoupení advokátem za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ( ), neboť je dostatečně personálně i materiálně vybavena k hájení svých záležitostí v podobných sporech a projednávaná věc je záležitostí obvyklou, nijak se nevymykající její běžné právní agendě. Žalované proto přiznal pouze paušální náhradu hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem podle ve spojení s

Rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn nákladový výrok, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu dovozuje z toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve věci rozhodnutí o výši, resp. přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku řízení. Uvádí, že není ani obcí ani organizační složkou státu ani jinou veřejnoprávní institucí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. ), a proto odvolacím soudem citovaná judikatura není pro daný případ přiléhavá. Dovolatelka je soukromoprávním subjektem, avšak nikoliv subjektem podnikatelským, který by generoval zisk. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že nelze poměřovat postavení státu či jeho organizační složky s postavením soukromé právnické osoby ve vztahu k zastoupení advokátem. Dovolatelka má za to, že v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly závěr odvolacího soudu, že by náklady na právní zastoupení byly vynaloženy neúčelně, a už vůbec ne, že by dovolatelka zneužila své právo nechat se zastoupit na úkor žalobce. Zdůrazňuje, že právo na právní zastoupení je nejen součástí práva na spravedlivý proces, ale je přímo garantováno d. Odkazuje dále na nález ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. , ve kterém Ústavní soud dovodil, že právo na zastoupení přísluší i účastníkovi, který je sám advokátem nebo veřejnou obchodní společností advokátů, a tím spíše nelze toto právo upřít právnické osobě, jejímž předmětem činnosti není poskytování právních služeb. Konečně dodává, že ani aplikace by nebyla v dané věci na místě, neboť aplikace tohoto ustanovení je výjimečná a v řízení nebyly prokázány okolnosti zvláštního zřetele hodné, jež by ji odůvodňovaly. Odvolací soud se s výše uvedenými námitkami v odůvodnění jeho rozhodnutí řádně nevypořádal, čímž právo stěžovatelky na spravedlivý proces rovněž porušil. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil tak, že dovolatelce přizná plnou výši náhrady účelně vynaložených nákladů řízení podle , a to jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím, a zároveň aby uložil žalobci povinnost uhradit dovolatelce náklady řízení před dovolacím soudem.

Žalobce ve vyjádření označil dovolání za nedůvodné. Ačkoliv je žalovaná soukromoprávním subjektem, byla založena zákonem a několik let vybírala obrovské finanční částky na tzv. příspěvcích nepojištěných, než byl příspěvek zákonem zrušen. Jedná se o právnickou osobu s výjimečným postavením, která je bezpochyby schopna disponovat odborným právním aparátem i příslušným materiálním vybavením k tomu, aby se dokázala u soudu efektivně zastupovat sama. Odvolací soud proto správně rozhodl s ohledem na faktický „poměr sil“. Žalobce má rovněž za to, že pokud by dovolací soud shledal rozhodnutí odvolacího soudu chybným, nelze ve věci rozhodnout měnícím výrokem, tj. bez vrácení věci odvolacímu soudu., resp. soudu prvního stupně. Ve věci by totiž měly být zohledněny skutečnosti mající význam pro možné použití , jimiž se ani jeden ze soudů nižších stupňů nezabýval. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl a přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení; pokud dospěje k závěru o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu, navrhuje jeho zrušení a vrácení odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 7. 12. 2016, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 – srov. čl. II bod 7 – dále též jen „ “). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné a důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání ( ), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Právní posouzení se může týkat i výkladu procesního práva.

Otázka nároku České kanceláře pojistitelů na náhradu nákladů řízení již byla Nejvyšším soudem dříve řešena, a to výslovně například usnesením ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. . Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. . Není proto důvodu, aby v nyní posuzované věci dovolací soud postupoval odchylně.

Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že dovolatelka má potřebné personální i materiální zabezpečení k tomu, aby byla sama schopna zastupovat se v právní věci, která se nijak výrazně nevymyká z běžného okruhu sporů, ve kterých obvykle vystupuje. Takový závěr však nelze podle dovolacího soudu učinit jen na základě skutečnosti, že Česká kancelář pojistitelů je profesní organizací pojistitelů odpovědnosti a správcem garančního fondu. Má-li právo na náhradu nákladů řízení spojených se svým zastupováním advokátem též účastník, který je sám advokátem (srov. například usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy č. 2/2002, s. 43, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. ) nebo veřejnou obchodní společností advokátů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. ), tím spíše nelze toto právo upřít právnické osobě, jejímž předmětem činnosti není poskytování právních služeb, byť zaměstnává kvalifikované právníky.

Odvolací soud svoje závěry podložil odkazem na judikaturu, která se však vyjadřuje k subjektům veřejného práva. Rozdíl mezi subjekty veřejného a soukromého práva při řešení otázek nákladů řízení přitom nelze opomíjet, neboť jejich povaha je odlišná a subjekty veřejného práva (mimo jiné) disponují penězi vyhrazenými z veřejných prostředků, z rozpočtu, který počítá i se soudními výlohami, zatímco subjekty soukromého práva musejí být finančně soběstačné. Dokonce i usnesení ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , na které odvolací soud odkazuje, tento rozdíl při řešení otázek nákladů řízení zdůrazňuje. Ustálená judikatura vychází ze skutečnosti, že Česká kancelář pojistitelů mezi subjekty hospodařící s veřejnými prostředky nepatří (srov. zejména a 6 , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla) a náhrada nákladů řízení je jí běžně přiznávána (kromě již citovaného usnesení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 141/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení téhož soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. ).

Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva a ve sporu úspěšný účastník má právo na jejich náhradu za splnění podmínek stanovených , nejde-li o zneužití práva na úkor jiného účastníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. ). Proto ani náklady vynaložené Českou kanceláří pojistitelů na zastoupení advokátem ve sporu o plnění z garančního fondu nelze bez dalšího považovat za neúčelné. V řízení přitom nevyšly najevo žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usoudit, že dovolatelka svého práva zneužila, resp. nebyly tvrzeny ani prokazovány.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky zrušil ( ). Učinil tak usnesením, neboť dovoláním dotčená část rozsudku má povahu usnesení ( a ).

Dovolací soud podle věty první vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je pro něj právní názor vyslovený v tomto usnesení závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ). Posoudí přitom, zda jsou dány důvody pro mimořádné snížení náhrady nákladů řízení podle , jak argumentuje ve vyjádření k dovolání žalobce.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. července 2017

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu