Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2272/2017

27 Cdo 2272/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Dr. S. P., M.B.A., zastoupeného JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, proti žalovanému ENVI a. s., se sídlem v Třeboni, Dukelská 145, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 47217731, zastoupenému JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, se sídlem v Táboře, Převrátilská 330/15, PSČ 390 01,o uložení povinnosti umožnit kontrolu účetní závěrky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2016, č. j. -151, takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci žalobci nesvědčí právní titul, na jehož základě by se mohl domáhat kontroly předmětné účetní závěrky žalovaného, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Z té se podává, že právo společníka na informace zakotvené v , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), plyne z účasti na společnosti, náleží toliko společníkům a je součástí obchodního podílu. Zanikne-li společníku účast ve společnosti s ručením omezeným, zaniknou mu i práva do obchodního podílu vtělená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Současně platí, že soud může zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti pouze v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2016, sp. zn. ).

V poměrech projednávané věci odvolací soud – zcela v souladu se shora uvedenými judikatorními závěry – odmítl extenzivní výklad § 122 odst. 2 obch. zák. (zastávaný dovolatelem), jakož i analogickou aplikaci (dovolatelem vyjmenovaných) ustanovení zákona. Z toho, že obchodní zákoník nepřiznává právo na informace ve smyslu § 122 odst. 2 obch. zák. bývalému společníku společnosti s ručením omezeným, totiž plyne, že soud není oprávněn uložit žalovanému povinnost žalobci informace poskytnout; opačný závěr by vedl k nepřípustnému zásahu do vnitřních poměrů žalovaného.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž by nalezl právní normu na věc dopadající, nečiní tím dovolání přípustné, jelikož přehlíží, že odvolací soud relevantní právní normu (obsaženou v § 122 odst. 2 obch. zák., který vyložil v souladu se shora citovanou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu) určil.

Přípustnost dovolání pak nezakládá ani otázka stran právní síly právních norem, neboť nejde o otázku hmotného ani procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí ( ; viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. ). Stejně tak napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá ani na řešení další dovolatelem kladené otázky, neboť v projednávané věci odvolací soud neposuzoval žalobu na doplacení vypořádacího podílu společníka s ručením omezeným, jehož účast ve společnosti zanikla, a nezabýval se tzv. vysvětlovací povinností společnosti v tomto řízení.

Vytýká-li dovolatel soudům nižších stupňů nedostatečnost dokazování v průběhu řízení, aniž by dovolacímu soudu v této souvislosti předkládal jakoukoli otázku hmotného či procesního práva, požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostál, jelikož svou námitkou neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (srov. ; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 19. července 2017

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu