Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 349/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce K. S., zastoupeného JUDr. Pavlem Durišem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, PSČ 150 00, proti žalovanému Mysliveckému spolku Načeradec, se sídlem v Načeradci, Na Kačíně 49, PSČ 257 08, identifikační číslo osoby 48925691, zastoupenému Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Palackého 351/6, PSČ 390 01, o vyslovení neplatnosti vyloučení žalobce z žalovaného, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2015, č. j. -239, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného ze dne 13. května 2011 (dále jen „členská schůze“), jímž byl žalobce ze žalovaného vyloučen, je neplatné (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok), odvolacího řízení (třetí výrok) a o nákladech řízení státu (čtvrtý výrok).

Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2012, č. j. -123, k dovolání žalovaného Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 25. března 2015, č. j. -161, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovolateli lze přitakat v tom, že i v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 (tj. za účinnosti , o sdružování občanů) bylo vyloučeno, aby členská schůze občanského sdružení (dnes spolku) platně rozhodovala o záležitosti, jež nebyla součástí programu rozeslaného členům sdružení, nebyli-li na dané členské schůzi přítomni všichni členové sdružení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách).

Odvolací soud však při svém rozhodování vyšel z jiného skutkového stavu, než na jakém buduje svou argumentaci dovolatel. Odvolací soud měl za prokázané, že program členské schůze uveřejněný ve vývěsní skříňce žalovaného (tj. postupem v souladu s vnitřním provozním řádem žalovaného a jeho zavedenou praxí) obsahoval bod „vyloučení člena“. Ačkoli program neidentifikoval osobu, která měla být ze sdružení vyloučena, z dokazování vyplynulo, že identita konkrétního vylučovaného člena (dovolatele) byla všem členům žalovaného známa. Ostatně sám dovolatel se členské schůze zúčastnil a s projednáním otázky svého vyloučení souhlasil. K dodatečnému zařazení otázky vyloučení dovolatele ze žalovaného na program členské schůze tedy dle skutkových zjištění odvolacího soudu nedošlo.

Skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně, respektive před soudem odvolacím (zařazení vyloučení dovolatele na program členské schůze, opakované vytýkání porušení konkrétních členských povinností dovolateli před konáním členské schůze i v jejím průběhu), pak nemůže být v dovolacím řízení zpochybněn, neboť k tomu dovolatel nemá s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. ). Dovolání, jež vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu věci, není podle přípustné.

Taktéž hodnocení důkazů (věrohodnost svědeckých výpovědí) nelze úspěšně napadnout způsobilým dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není konečně ani dovolatelem tvrzená vada řízení (nepřípustnost důkazuu čtenou na členské schůzi), neboť dovolatel v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v

Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zohlednil-li odvolací soud , , v projednávané věci toliko tak, že předmět řízení označil ve smyslu právní úpravy účinné od 1. ledna 2014, postupoval v souladu s rozsudkem ze dne 1. prosince 2016, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož citované ustanovení sice předpokládá použití nové právní úpravy na již zahájená řízení podle zákona o sdružování občanů, avšak bez možnosti aplikovat ta ustanovení, jež konstituují práva a povinnosti dosavadním předpisům neznámé či způsobem relevantně odlišným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 22. února 2017

JUDr. Filip Cilečekpředseda senátu