Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3649/2017

27 Cdo 3649/2017-281

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce R. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Absolonem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Ke Kašně 272/24, PSČ 142 00, proti žalovanému Naši politici z. s., se sídlem v Černošicích, Komenského 2016, PSČ 252 28, identifikační číslo osoby 22685359, zastoupenému JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, PSČ 674 01, o zrušení rozhodnutí členského shromáždění spolku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2017, č. j. -253, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[1] Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30. 8. 2016, č. j. -226, zamítl žalobu, aby soud zrušil rozhodnutí členského shromáždění žalovaného ze dne 22. 3. 2012 o odvolání výboru žalovaného a předsedy žalovaného z důvodu právní jistoty pro zvolení nového výboru, rozhodnutí členského shromáždění žalovaného ze dne 22. 3. 2012 o volbě člena výboru žalovaného M. V., rozhodnutí členského shromáždění žalovaného ze dne 22. 3. 2012 o volbě člena výboru žalovaného J. F., rozhodnutí členského shromáždění žalovaného ze dne 22. 3. 2012 o volbě členky výboru žalovaného E. F., rozhodnutí výboru žalovaného ze dne 22. 3. 2012 o volbě místopředsedy žalovaného M. V. a rozhodnutí výboru žalovaného ze dne 22. 3. 2012 o volbě předsedy žalovaného J. F. (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek ze dne 29. 12. 2014, č. j. -174, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2015, č. j. -216, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[3] Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. je změnil ve výši náhrady nákladů řízení, „jinak je i v tomto výroku“ potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti všem výrokům, podle obsahu pouze v rozsahu prvního výroku v části, v níž byl potvrzen výrok I. soudu prvního stupně) podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle a 2 , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je v projednávané věci ve smyslu , (dále jen „o. z.“), důvod aplikovat pouze až 261 o. z., a nikoliv též a násl. o. z., vyplývá z jasné dikce o. z. a o. z. a je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž o. z. předpokládá použití nové právní úpravy neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku na již zahájená řízení podle , o sdružování občanů, avšak bez možnosti aplikovat ta ustanovení, jež konstituují práva a povinnosti dosavadním předpisům neznámé či způsobem relevantně odlišným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 59/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. ).

[6] Ve vztahu k námitce, podle níž jednáním žalovaného byla zásadním způsobem porušena základní členská práva dovolatele (když mu doručením pozvánky s nedostatečným časovým předstihem byla odňata možnost účastnit se zasedání členského shromáždění žalovaného), dovolatel nevymezuje ani otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, ani předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud přitom ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ).

[7] K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , či ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. ). Takový údaj se ve vztahu ke shora uvedené námitce z dovolání (posuzováno podle obsahu) nepodává, když dovolatel v dovolání žádnou další právní otázku nevymezil.

[8] V důsledku této vady ( ), jíž dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě ( věta první ) se Nejvyšší soud proto touto námitkou dovolatele nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017,sp. zn. ).

[10] Závěr o absenci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání platí též ve vztahu k další námitce dovolatele, kterou odmítá závěr odvolacího soudu, podle něhož „při jednomyslném přijetí všech žalobcem rozporovaných rozhodnutí by ani přítomnost žalobce na schůzi členského shromáždění a jeho případné opozitní hlasování na přijetí rozhodnutí ničeho nezměnilo“.

[11] Napadené rozhodnutí odvolacího soudu navíc na tomto závěru ani není založeno, neboť podle odvolacího soudu při svolávání členského shromáždění ani při jeho rozhodování k porušení zákona či stanov žalovaného nedošlo. Dovolatel tak pomíjí, že podle je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).

[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

[13] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 31. 10. 2018

JUDr. Marek Doležal předseda senátu