Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4819/2016

29 Cdo 4819/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD, se sídlem Afentrikas 4, Afentrika Court, Office 2, 6018, Larnaca, Kyperská republika, registrační číslo HE 257931, zastoupeného JUDr. Janem Rudolfem, advokátem, se sídlem v Praze, Na příkopě 583/15, PSČ 110 00, proti žalované B. S., zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2015, č. j. -41, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 3. února 2015, č. j. -41, potvrdil usnesení ze dne 15. září 2014, č. j. -34, jímž Městský soud v Praze odmítl jako neodůvodněné námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 14. února 2014, č. j. -22, kterým Městský soud v Praze uložil žalované a F. Z., aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 40.491,97 Kč s 6% úrokem od 31. května 2011 do zaplacení, odměnu 134,97 Kč a náklady řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , (dále jen „ “) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, že námitky, které žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu, neobsahují odůvodnění, když jejich jediným obsahem je sdělení, podle něhož si „úvěr vzala pro svého syna, který by ho i splatil, kdyby Union banka nezkrachovala a dlužní bianco směnky se nedostaly do rukou úvěrovým společnostem, které sídlí na Kypru a jejichž zástupci vymáhají dluh pořád dokola a nikdo s tím nic není schopen udělat.“

Současně doplnil, že námitky neobsahují žádný důkazní návrh a nebyly k nim připojeny žádné přílohy.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítajíc, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o výklad ustanovení ve vazbě na obsah námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, neodpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 104/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jakož i v rozsudcích ze dne 26. října 2010, sp. zn. a ze dne 31. května 2016, sp. zn. . Přitom akcentuje, že z námitek je zřejmé, že směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, zajišťovala závazek žalované coby spotřebitelky; proto jí náleží (bez ohledu na indosaci směnky) kauzální námitky.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalované, které mohlo být přípustné jen podle , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že v poměrech dané věci dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek (jako neodůvodněných) proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž soud prvního stupně rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [ ]. Srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. a ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. .

Současně je zjevné, že spor o zaplacení směnky není sporem ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy; skutečnost, že směnka (případně) byla vystavena k zajištění pohledávky plynoucí ze spotřebitelské smlouvy, se může projevit v rozsahu kauzálních námitek, jež spotřebiteli náleží v rámci obrany proti povinnosti směnku zaplatit. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 25. března 2015, sp. zn. .

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, plně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.

V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že:

1) Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.

2) Žalovaný nemůže − se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu − po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít − podle jeho názoru − význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení části věty první za středníkem ) přihlížet.

3) Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu (tak jako v posuzované věci) původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).

Srov. dále např. též důvody rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. a usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněných pod čísly 101/2009 a 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení ze dne 22. května 2008, sp. zn. , a ze dne 27. září 2011, sp. zn. .

O tom, že námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu požadavku ustanovení (ve spojení s výše zmíněnou judikaturou) nevyhovují, nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti.

Konečně argumentace dovolatelky „postavením spotřebitelky“ (a právem bránit se proti směnečnému platebnímu rozkazu kauzálními námitkami) se zcela míjí s důvody, na nichž spočívá dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu. V poměrech dané věci totiž soudy nižších stupňů nezaložily svá rozhodnutí na závěru, podle něhož žalované nenáleží kauzální námitky, nýbrž na tom, že žalovanou uplatněné námitky nejsou (řádně) odůvodněné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2017

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu