Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 381/2017

29 Cdo 381/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Česká revitalizační, s. r. o., se sídlem v Brně, Atriová 512/36, PSČ 621 00, identifikační číslo osoby 26 92 16 34, zastoupené Mgr. Martinem Frankem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 138/27, PSČ 603 00, proti žalované Š. D., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2015, č. j. -23, ve znění usnesení ze dne 10. října 2016, č. j. -36, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. listopadu 2015, č. j. -23, ve znění usnesení ze dne 10. října 2016, č. j. -36, k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 5. února 2015, č. j. -17, ve znění usnesení ze dne 8. srpna 2016, č. j. -35, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl jako opožděné námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 5. listopadu 2014, č. j. -12, ve znění usnesení ze dne 8. srpna 2016, č. j. -35, kterým uložil žalované zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 20.354,- Kč s 6% úrokem od 2. června 2014 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 6.440,80 Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a „vrátil věc k novému projednání“.

Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení věty první , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Již v usnesení ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž formuloval a odůvodnil závěr, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, není dovolání podle ustanovení [ve znění účinném do 31. prosince 2013; nyní jde o ustanovení ] objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení (k tomu srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 15. září 2015, sp. zn. ).

Konečně není pochyb ani o tom, že (objektivní) nepřípustnost dovolání v dané věci plyne i z ustanovení , když v poměrech dané věci dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž soud prvního stupně rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.

Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. a ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2017

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu