Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2777/2017

26 Cdo 2777/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Ing. J. M., O. – M. O., zastoupené Mgr. Zuzanou Bystrickou, advokátkou se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 679/5, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava – městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, se sídlem v Ostravě, náměstí Dr. E. Beneše 555/6, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. října 2014, č. j. -78, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění ( ) :

téhož soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j.

-57, jímž bylo řízení na základě shodného návrhu účastníků podle přerušeno, nebyl podán návrh na jeho pokračování.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 9. 10. 2014, č. j. -78, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) konstatoval, že usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení nabylo právní moci dne 26. 6. 2013, obsahovalo poučení o tom, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat a taktéž poučení o tom, že nebude-li do jednoho roku podán návrh na pokračování v řízení, soud řízení zastaví. Za situace, kdy v této roční lhůtě nebyl podán návrh na pokračování v řízení, odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně v souladu s ustanovením řízení zastavil. K návrhu žalobkyně na pokračování řízení učiněnému po uplynutí zmíněné roční lhůty nemohl odvolací soud pro opožděnost přihlédnout.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „ “, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku zastavení přerušeného řízení po uplynutí zákonem stanovené roční lhůty, aniž byl podán včasný návrh na jeho pokračování v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. ), podle níž není -li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení tohoto řízení, soud řízení zastaví ( ), jinak řečeno marné uplynutí této roční lhůty (aniž je některým účastníkem podán návrh na pokračování řízení) je spojeno se zánikem práva účastníka na pokračování v řízení, neboť ustanovení nedává soudu jinou možnost než v takovém případě řízení zastavit.

Sluší se poznamenat, že postup soudu podle hodnotil z hlediska ústavně právního i Ústavní soud, který v této souvislosti konstatoval, že jestliže se oba účastníci podíleli na přerušení řízení a jestliže žádný z nich ve lhůtě jednoho roku nepodal v rozporu se zásadou „každý nechť střeží svá práva“ včasný návrh na pokračování v řízení, které bylo z tohoto důvodu zastaveno, je tento výsledek (v dané věci pro dovolatelku nepříznivý) důsledkem nevhodně zvoleného postupu v řízení, nikoli protiústavním zásahem obecného soudu do základních práv účastníka (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. , nebo ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. ).

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu