Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3839/2013

25 Cdo 3839/2013

U S N E S E N Í

L. T.

MUDr. I. J.,

se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava – Přívoz, Velká 17, IČO 62331931, zastoupenému JUDr. Vladimírem Zonkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sadová č. 8, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 8. 2013, č.j. – 53, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.180,55 Kč k rukám JUDr. Vladimíra Zonka, advokáta v Ostravě.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2013, č.j. -41 zastavil řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně takto rozhodl poté, kdy svým předchozím usnesením ze dne 13. dubna 2012 přerušil řízení podle a žádný z účastníků následně nepodal ve lhůtě jednoho roku návrh na pokračování v řízení ( ).

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29.8.2013, č.j. - 53 k odvolání žalobkyně usnesení okresního soudu potvrdil. Uvedl k tomu, že usnesení, kterým soud prvního stupně přerušil řízení podle , nabylo právní moci 3. 5. 2012, aniž je žalobkyně napadla odvoláním. Jestliže žalobkyně až v následující fázi řízení poukazuje na to, že k jeho přerušení mělo dojít nikoli podle , nýbrž podle , pak jde o námitku, ke které již nelze přihlížet, a okresní soud, rozhodoval – li o zastavení řízení podle , nepochybil, neboť nebyl ve lhůtě jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení podán návrh na jeho pokračování.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Namítá, že okresní soud měl řízení přerušit podle , jak navrhovala, a nikoli podle Následným zastavením řízení podle (správně má být podle ) vzniká žalobkyni újma, neboť jí uplynuly lhůty pro případné nové uplatnění nároku.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na to, že pokud zastavením řízení došlo k újmě na právech žalobkyně, stalo se tak pouze její procesní nečinností a nikoli nesprávným postupem soudu. Své námitky měla uplatnit již v odvolání proti usnesení o přerušení řízení, což neučinila. Žalovaný navrhl odmítnutí podaného dovolání.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno po 1. 1. 2013, tedy za účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) rozhodl o dovolání podle účinného od 1. 1. 2013 (dále jen ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátem ( a 4 ), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle důvod dovolání se vymezí tak, že odvolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání se zcela konkrétním uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ), přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo konkrétně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v má dovolatel za naplněné. Pouhá citace zákona nepostačí.

Pokud dovolatelka toliko polemizuje s postupem soudu prvního stupně, který v průběhu řízení rozhodl o jeho přerušení podle , zatímco podle dovolatelky mělo být správně rozhodnuto o jeho přerušení podle , tedy po dobu, než bude o obdobném nároku rozhodnuto v jiném, souběžně probíhajícím řízení, tak fakticky pouze napadá správnost předchozího rozhodnutí soudu prvního stupně ve fázi řízení, která předcházela jeho zastavení. Pro úplnost nutno zmínit, že možnost přezkumu správnosti rozhodnutí o přerušení řízení, k němuž došlo podle , se nabízela cestou odvolání proti tomuto rozhodnutí, které však žalobkyní podáno nebylo. Právní mocí rozhodnutí o přerušení řízení se nejen uzavřela relativně samostatná fáze soudního řízení, nýbrž i možnost namítat nesprávnost tohoto rozhodnutí, které navíc správně obsahovalo poučení podle o nutnosti podat návrh na pokračování v řízení Soud prvního stupně pak již byl vázán svým předchozím rozhodnutím potažmo ustanovením , když po marném uplynutí lhůty 1 roku rozhodoval o zastavení řízení.

Žalobkyně tedy zjevně žádný dovolací důvod, naplňující některé z hledisek , ve svém dovolání neformuluje, a proto je odmítl podle , když ani poukaz na to, že jí vzniká újma díky uplynutí lhůt pro případné nové uplatnění nároku, není podle zohlednitelný.

Dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná, když její dovolání bylo odmítnuto, a proto ji stíhá povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému a , který byl zastoupen advokátem. S ohledem na širší okolnosti tohoto případu, především s přihlédnutím k tomu, že jde o řízení o náhradu škody na zdraví, kde dosud nebylo jednáno, a dále s ohledem na jednoduchost stručného vyjádření (toliko k procesní otázce) k dovolání, které logicky kopírovalo argumentaci obsaženou již ve vyjádření k odvolání, dospěl dovolací soud k tomu, že je na místě žalovanému částečně odepřít právo na náhradu nákladů řízení podle , a to v rozsahu jedné poloviny.

Advokátem žalobce byl vykonán jeden úkon právní služby, totiž podání vyjádření k dovolání, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny [ , a vyhl. č. , advokátní tarif] z částky 13.220,- Kč (odměna advokáta za jeden úkon právní služby podle . advokátního tarifu), tj. je 6.610,- Kč a po připočtení náhrady některých hotových výdajů ve výši 300,- Kč a po zvýšení těchto částek o 21% DPH pak celkové náklady jsou představovány částkou 8.361,10 Kč. S ohledem na aplikaci nutno tuto částku snížit o polovinu a právě 4.180,55 Kč jsou náklady dovolacího řízení, které je žalobkyně povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2014

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu