Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2633/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců: a) A. H., V., b) M. M. W., H., c) E. W. v. B., H., d)Y. L., W., e) M. Ch.-J., N., f) A. P. v. E., Q., g) M. D., Q., h) I. O., S. P., i) M. J., O., všechzastoupenýchMgr. Vladimírem Uhde, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, za účasti České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO: 00006947, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 15/1107, o poskytnutí náhrady za znárodněný majetek, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2016, č. j. -209, takto: I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobců proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. ledna 2016, č. j. -179 (ve znění opravného usnesení ze dne 29. března 2016, č. j. -194), neboť není přípustné (srov. věty první, odst. 2 , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepatří mezi rozhodnutí, jež jsou vypočtena v ustanovení , a dovolání proti němu není přípustné ani podle ustanovení , neboť relevantní otázku hmotného práva, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí – zda je žalobcům možno přiznat náhradu za znárodněný majetek na základě poválečných předpisů o znárodnění (zde podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků) – odvolací soud napadeným rozsudkem vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

I v nyní posuzované věci (jež se přes dovolateli tvrzené individuální okolnosti od jiných typově obdobných případů pociťované křivdy ve sféře majetkové v důsledku poválečného znárodnění principiálně neliší) uplatní se ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle níž se lze zmírnění majetkové křivdy, došlo-li k ní neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů o znárodnění z let 1945 - 1948, domáhat toliko za podmínek stanovených restitučními předpisy (podle , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, na který odkazuje ustanovení věta druhá , o mimosoudních rehabilitacích; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 1999, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , z judikatury Ústavního soudu např. nález ze dne 22. 10. 1997, sp. zn. ), čímž je možnost vznášení nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna, pročež se již v současnosti uspokojení práv založených kupříkladu dekretem č. 100/1945 Sb. s úspěchem domáhat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. ). Závěr o poměru restitučních předpisů (coby legis specialis) k ostatním právním předpisům sleduje též principy vyjádřené v judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srov. např. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 477/2005 Sb., jímž byl právní názor o specialitě restitučních předpisů vztažen i na případy majetkových křivd, k nimž došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy majetkové újmy).

K prezentovaným závěrům se Nejvyšší soud již dříve přihlásil i v případech, kdy došlo ke znárodnění majetku přímo (ex lege) na základě poválečných dekretů (dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb.) v tzv. první vlně znárodnění, tj. před rozhodným obdobím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. ), dodávaje, že „výklad (zastávaný dovolateli), dle nějž by zákonodárce zamýšlel prostřednictvím restitučních zákonů ve výslovně upravených případech provést částečnou nápravu majetkových křivd, nezřídka za striktních podmínek a v omezeném rozsahu, zatímco v případech restituční legislativou neupravených by měly být bez dalšího poskytovány náhrady předvídané předpisy o znárodnění, by zcela popíral smysl restitučního zákonodárství jako nástroje nápravy pouze některých majetkových bezpráví“.

Uvedené závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu obstály i při přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rovině ústavněprávní – k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. , a ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. , jimiž byly jako zjevně bezdůvodné odmítnuty ústavní stížnosti směřující i proti shora označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , , a ). K dovoteli nastolené ústavněprávní dimenzi případu nelze než ocitovat závěry artikulované Ústavním soudem i ve shora odkazovaných rozhodnutích, tedy že „systém restitučních předpisů byl výrazem vůle zákonodárce napravit (pouze) některé majetkové křivdy, k nimž došlo v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, a to v rozsahu a za podmínek, které stanoví zákon; bylo jen na vůli státu a od něj poskytnutým beneficiem, zda a jaká protiprávní jednání státu z doby minulé, a to rozporná s demokratickými hodnotami, po roce 1989 napraví a jakým způsobem; pokud restituční zákonodárství stanovilo, za jakých (osobních, věcných, časových) podmínek se lze domáhat za dobu minulou nápravy újmy, není možno se domáhat nápravy jinými postupy; výjimkou není ani skutečnost, že se stěžovatelé nedovolávají obecných občanskoprávních předpisů, nýbrž poválečného právního předpisu - dekretu č. 100/1945 Sb.“ (usnesení sp. zn. , ). Aprobován byl i ten závěr, že „bez právního vymezení nemohou (obecné soudy) o náhradě rozhodovat, a to i s ohledem na vůli zákonodárce projevenou prostřednictvím restitučních předpisů, které byly od počátku určeny a deklarovány jako nástroj ke zmírnění ‚některých‘ křivd“ (usnesení sp. zn. ).

Proto Nejvyšší soud neshledal ani důvody pro jiné posouzení této v jeho rozhodovací praxi již dříve vyřešené (a i pro danou věc relevantní) právní otázky, z čehož plyne, že není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. července 2017

Mgr. Petr Kraus předseda senátu