Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1440/2017

32 Cdo 1440/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyněNS Invest a.s., se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 441/12, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 24143251, zastoupené JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, proti žalované Raiffeisenbank a.s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, zastoupené Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, o zaplacení 371 274 970,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2016, č. j. -104, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle posouzení odvolacího soudu nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení, neboť žalobkyně je podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, od poplatku osvobozena.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o (dále jen „ “), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Jde jí o posouzení, zda žalobkyně coby dlužník s dispozičním oprávněním ve smyslu a b) , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, měla aktivní legitimaci k podání žaloby, kterou dovolatelka označuje za šikanózní. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu Navrhuje zrušit usnesení soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření označuje dovolání za nepřípustné a navrhuje ho odmítnout s tím, že jí bude přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Podle věty první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Zakládá-li oprávnění účastníka podat dovolání, vymezuje tím osobu oprávněnou použít tento mimořádný opravný prostředek. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), v jejichž poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní– v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138, usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , a z pozdější doby například usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , a ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. , jež jsou – stejně jako dále cit. rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Usnesení odvolacího soudu se týká výhradně procesních práv a povinností žalobkyně, a proto jím nemohlo být nijak zasaženo do sféry práv a povinností žalované; tím spíše napadeným rozhodnutím nemohla být žalované způsobena žádná újma (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. ). Lze tedy uzavřít, že podmínky subjektivní přípustnosti dovolání v tomto případě naplněny nejsou a dovolání žalované je nepřípustné.

Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

Nad rámec výše uvedeného dovolací soud dodává, že rozhodnutí o poplatkové povinnosti účastníka řízení není závislé (jak se zřejmě domnívá dovolatelka) na tom, zda-li je žaloba důvodná (oprávněná) či nikoliv. Tuto otázku odvolací soud při rozhodování o poplatkové povinnosti neřešil (a ani by řešit nemohl). I kdyby tedy nebylo dovolání žalované subjektivně nepřípustné, šlo by z pohledu o dovolání objektivně nepřípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 7. 2017JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu