Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4452/2014

23 Cdo 4452/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Mgr. Monika Cihelková, insolvenční správkyně se sídlem v Praze 1, Lazarská 1719/5, proti žalované Česká pošta, s.p., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, IČ 47114983, zastoupena Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, o zaplacení částky 1 360 160,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2013, č. j. -264, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 18. dubna 2013, č. j. -238, zastavil odvolací řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání. V odůvodnění uvedl, že žalobce soudní poplatek nezaplatil ani na výzvu soudu učiněnou dle , o soudních poplatcích, v účinném znění (dále jen „ “) a soudu prvního stupně tak nezbylo, než po marném uplynutí lhůty poskytnuté žalobci ve výzvě k zaplacení soudního poplatku odvolací řízení zastavit v souladu zákona o soudních poplatcích.

K odvolání žalobce proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. prosince 2013, č. j. -264, zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že žalobce v odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení vznesl návrh na osvobození od soudního poplatku za odvolání. Takový návrh nelze dle právního názoru odvolacího soudu pominout a je třeba o něm rozhodnout v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud rovněž poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. července 2011, sp. zn. s odkazem, že v onom případě bylo také rozhodováno o návrhu účastníka na osvobození od soudního poplatku z odvolání, který byl učiněn až v odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které je dle jejího názoru přípustné, neboť jde o rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, přičemž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka uvedla, že usnesení o zastavení řízení lze dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zrušit pouze tehdy, je-li soudní poplatek zaplacen do konce lhůty k podání odvolání proti tomuto usnesení. A může tak učinit pouze soud, který předmětné usnesení vydal. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, který se dle jejího názoru svým usnesením odchýlil od judikatury Ústavního soudu, konkrétně od usnesení ze dne 14. července 2011, sp. zn. , a usnesení ze dne 15. března 2006, sp. zn. . Co se týče prvně uvedeného usnesení Ústavního soudu, dovolatelka z něj vyvodila odlišný závěr než odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení. Dle dovolatelčina názoru tímto usnesením Ústavní soud konstatoval, že rozhodování o přiznání osvobození od soudních poplatků nemá vliv na to, že usnesení o zastavení odvolacího řízení může být zrušeno pouze v případě uhrazení soudního poplatku ve lhůtě k odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Dovolatelka na základě toho tvrdí, že nezaplacení soudního poplatku za odvolání je skutečnost, kterou již nelze zhojit a na níž nic nemění ani to, že žalobkyně vznesla návrh na osvobození od soudního poplatku v odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení. Na druhé uvedené usnesení Ústavního soudu dovolatelka poukazuje z toho důvodu, že se v něm Ústavní soud zabýval nepřípustností prodlužování lhůty k dodatečnému zaplacení soudního poplatku až do okamžiku právní moci usnesení o zastavení řízení. Dovolatelka uzavřela, že právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje judikatuře Ústavního soudu, přičemž se jedná o vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Dovolací soud posuzoval, zda je v dané věci dovolání přípustné a zda jsou splněny zákonem požadované podmínky, zejména náležitosti dovolání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud se v minulosti již několikrát zabýval tzv. subjektivní přípustností dovolání, např. v usnesení ze dne 17. září 2009, sp. zn. , v němž judikoval: „Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.”

Dovolání žalované míří proti usnesení odvolacího soudu, kterým jí nebyla způsobena žádná újma. Napadené rozhodnutí se týká čistě procesních práv a povinností žalobce, neboť jím odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby rozhodl o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků vzneseném v odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Rozhodnutím odvolacího soudu nijak nebylo zasaženo do sféry práv a povinností žalované, tím spíše jí napadeným rozhodnutím nemohla být způsobena újma. Lze tedy uzavřít, že podmínky subjektivní přípustnosti dovolání v tomto případě naplněny nejsou a dovolání je nepřípustné.

Na základě výše uvedeného dovolacímu soudu nezbylo než dovolání jako nepřípustné odmítnout v souladu s ust. .

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , v němž je stanoveno, že soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dovolací soud na základě tohoto ustanovení nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná (dovolatelka) neměla úspěch ve věci a žalobkyni vzhledem k tomu, že se k dovolání nevyjádřila, žádné náklady řízení v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. února 2015

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu