Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
468DAE9D0309DBD0C1258195003C2AB4.html
HTML · 15.35 KB
No categories available
32 Cdo 12/2017
32 Cdo 12/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobkyně TRAIVA, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Pohraniční 678/104, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 25380141, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, proti žalované UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Poruba, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, zastoupené opatrovníkem Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, o nahrazení projevu vůle žalované, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 272/2002 , o odvolání opatrovníka žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2016, č. j. 8 Co 622/2009 -1247, takto: Řízení o odvolání opatrovníka žalované Mgr. Petra Vaňka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2016, č. j. 8 Co 622/2009 -1247, se zastavuje.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. 8 Co 622/2009 -1236, Krajský soud v Ostravě v průběhu odvolacího řízení zprostil výkonu funkce opatrovníka žalované advokátku JUDr. Šárku Apltauerovou (první výrok) a ustanovil žalované pro toto řízení opatrovníkem advokáta Mgr. Petra Vaňka (druhý výrok). Proti druhému výroku tohoto usnesení podal ustanovený opatrovník odvolání a pro případ, že je soud neshledá přípustným, navrhl, aby toto podání bylo posouzeno jako žádost opatrovníka o zrušení ustanovení.
V záhlaví označené usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě žádost o zrušení ustanovení Mgr. Vaňka opatrovníkem žalované zamítl, napadl opatrovník opravným prostředkem označeným jako odvolání a argumentuje ve prospěch názoru, že odvolání proti tomuto usnesení je přípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodů 1 a 7, části první, článku II zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z bodu 2, části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena odvolacím soudem k projednání a rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) totiž odvolání nepřipouští, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by při tom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010 , a ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014 , jež jsou – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná – veřejnosti dostupná na http//: www. nsoud.cz).
Tomu odpovídá i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústav Ústava (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 5 a § 10a o. s. ř. o. s. ř. ) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 526/2015 , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1505/2015 , odmítl, a dále např. usnesení téhož soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2867/2013 , či ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016 ).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 , věta první o. s. ř. o. s. ř. ). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002 , uveřejněné tamtéž, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).
Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zastavil.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu druhého výroku napadeného usnesení, jelikož dovolání proti tomuto rozhodnutí není objektivně přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu a muselo by být odmítnuto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ; nejde totiž o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (srov. § 237 o. s. ř. o. s. ř. ), ani o žádné z rozhodnutí taxativně vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř.
O nákladech tohoto řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2017JUDr. Pavel Příhodapředseda senátu