Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2775/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Mgr. Petra Vaňka, advokáta, se sídlem Ostrava, Sokolská třída 936/21, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017 č. j. -1276 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2016 č. j. -1247, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 31. srpna 2017, stěžovatel podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatele byla napadenými rozhodnutími porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle a 3 y, , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti ze dne 7. září 2017 požádal o naléhavé projednání věci podle .

2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. října 2016 v právní věci žalobce TRAIVA, s. r. o., proti žalované UNIMEX-INVEST, s. r. o., o nahrazení projevu vůle žalované, rozhodl tak, že advokátku JUDr. Šárku Apltauerovou zprostil výkonu funkce opatrovníka žalované (první výrok), jako opatrovníka žalované ustanovil pro toto řízení stěžovatele (druhý výrok) s tím, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Stěžovatel proti druhému výroku o ustanovení opatrovníka žalované podal odvolání, resp. žádost o zrušení ustanovení a namítal, že žalovanou nemůže zastupovat v této věci, neboť ji zatupoval a zastupuje v jiných řízeních. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. listopadu 2016 č. j. -1247 žádost stěžovatele o zrušení ustanovení opatrovníkem žalované zamítl a v poučení uvedl, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek, označený jako odvolání, a argumentoval ve prospěch názoru, že odvolání proti tomuto usnesení je přípustné.

3. Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena odvolacím soudem k projednání a rozhodnutí, usnesením ze dne 28. června 2017 č. j. -1276 řízení o uvedeném podání pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle zastavil, neboť proti napadenému rozhodnutí odvolání nepřipouští. Dále Nejvyšší soud pro úplnost uvedl, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu druhého výroku napadeného usnesení, jelikož dovolání proti tomuto rozhodnutí není objektivně přípustné podle žádného z ustanovení a muselo by být odmítnuto podle věty první Nejde totiž o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (srov. ), ani o žádné z rozhodnutí taxativně vypočtených v

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že žalovaná společnost byla po určitou fázi řízení zastupována jeho kolegou, se kterým vykonával advokacii ve sdružení a k tomu žalovanou společnost zastupuje v jiných řízeních. Podle jeho názoru, s ohledem na znění zákona o advokacii, nemůže převzít zastoupení v téže věci či ve věci související. Stěžovatel je současně přesvědčen o přípustnosti podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí krajského soudu a má za to, že jím podaná odvolání mají být postoupena odvolacímu soudu, který nechť o podaných odvoláních, případně i o jejich přípustnosti, rozhodne, jelikož tak nemůže učinit soud krajský.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení ( ). Podle ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2016 č. j. -1247, proti němuž není odvolání ani dovolání přípustné, tak počala běžet již od doručení samotného usnesení krajského soudu stěžovateli (srov. usnesení ze dne 18. listopadu 2009

sp. zn.

a ze dne 28. ledna 2014

sp. zn.

). Ústavní stížnost směřující proti usnesení krajského soudu je tedy podána zjevně po lhůtě stanovené pro její podání.

6. Pokud jde o část ústavní stížnosti, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017 č. j. -1276, ústavní stížnost byla v této části podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle , jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Tyto podmínky byly v dané věci splněny.

8. Pro posouzení ústavní stížnosti byla rozhodující otázka, zda se dovolací soud nedopustil pochybení tím, že zastavil řízení o odvolání ustanoveného opatrovníka (stěžovatele) žalované UNIMEX-INVEST, s. r. o. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

9. Ústavní soud opakovaně vyslovil názor, že v českém civilním procesu se sice uplatňuje princip dvouinstančnosti řízení, avšak tento princip neplatí zdaleka bezvýhradně. Z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové a jednostupňové soudnictví ve věcech kupř. objektivně bagatelního významu nikterak nevybočuje z ústavních mezí. Ostatně tento požadavek neklade na civilní řízení ani Evropský soud pro lidská práva (srov. usnesení ze dne 11. ledna 2007

sp. zn.

).

10. Posuzovaná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci Nejvyšším soudem, vedenou v rovině práva podústavního. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší soud se celou věcí řádně zabýval, uvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil, podle kterých zákonných ustanovení postupoval, vypořádal se s předestřenými tvrzeními stěžovatele a v odůvodnění své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. V takovém postupu Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by zasáhlo některé z namítaných základních práv stěžovatele, neboť nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, vedoucí k zastavení řízení ( ).

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl v části, ve které směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017 č. j. -1276, jako zjevně neopodstatněnou podle , ve zbývající části, ve které ústavní stížnost směřovala proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2016 č. j. -1247, ji odmítl podle , jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

12. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (podle ) Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu