Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2662/2017

33 Cdo 2662/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Karlem Šindelkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 103/12, proti žalované Z. K., zastoupené Mgr. Vilémem Burianem, advokátem se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. září 2016, č. j. -71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 14. května 2015, č. j. -52, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. září 2016, č. j. -71, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 100.000,- Kč s úroky z prodlení z této částky za období od 2. 3. 2008 do 20. 9. 2016 ve výši 67.290,19 Kč a dále od 21. 9. 2016 až do zaplacení úroky z prodlení z částky 100.000,- Kč ve výši, která v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí; co do úroků z prodlení z částky 100.000,- Kč za období od 1. 2. 2008 do 1. 3. 2008 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 , dále jen „ “), přípustné.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné odmítl, neboť v něm nejsou vylíčeny podmínky přípustnosti podle , případně jako nedůvodné zamítl, neboť napadený rozsudek je správný a opírá se o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ).

Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm není specifikováno, které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v má žalovaná za splněné. Formulace, kterou žalovaná použila k vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti svého dovolání, tj. „že odvolací soud věc nesprávně posoudil, když zcela jinak vyložil význam y ze dne 13. 10. 2007 na rozdíl od výkladu soudu prvního stupně“, není - jak se mylně domnívá - řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu , neboť významově neodpovídá tomu, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla posouzena jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).

Absence správného údaje o tom, v čem podle žalované spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu ), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.

Nad rámec uvedeného považuje dovolací soud za vhodné poznamenat, že z obsahu dovolání je navíc zřejmé, že v něm ani nebyl uplatněn způsobilý dovolací důvod podle , neboť podstatou argumentace jsou výtky žalované, že odvolací soud nesprávně, s nepřiléhavým odkazem na závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , vyložil obsah y z 13. 10. 2007. Žalovaná pomíjí, že zjišťuje-li soud, co je obsahem právního úkonu zaznamenaného v ě, a to i pomocí výkladu projevů vůle jednajícího ve smyslu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz ; dále jen „obč. zák.“), jde o skutkové zjištění(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že vyšel-li by odvolací soud v posuzovaném případě ze správně zjištěného skutkového stavu věci (zjistil-li by správně obsah y), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení, tedy uzavřít, že žalovaná jako dlužník právo žalobkyně (věřitele z půjčky) ve smyslu obč. zák., resp. obč. zák., neuznala a proto došlo k jeho promlčení v tříleté promlčecí době. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Žalovaná sice v dovolání výslovně napadla rovněž „výroky II. a III.“ rozhodnutí odvolacího soudu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v – nevznesla.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 15. června 2017

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu