Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
70765B1E0D872CB5C125816B0031393D.html
HTML · 12.87 KB
No categories available
21 Cdo 125/2017
21 Cdo 125/2017
U S N E S E N Í
a) M. H.
a
b) L. H.,
obou zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, proti žalované
M. H.
, zastoupené Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Muchova č. 223/9, o 511.292,04 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 40/2013 , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2016, č. j. 39 Co 147/2016 -241, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2016, č. j. 39 Co 147/2016 -247, takto:
I. Dovolání žalované
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1.6.2016, č.j. 39 Co 147/2016 -241, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.6.2016, č.j. 39 Co 147/2016 -247, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ; k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013 ), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. [vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně), že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nedoplnil dokazování o výslech navržených svědků ohledně původu předmětných finančních prostředků, a nesouhlasí-li se skutkovými zjištěními soudů a na základě svých odlišných skutkových zjištění dovozuje vlastní (odlišný) právní názor na věc], a v dovolacím řízení tedy nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2017JUDr. Roman Fialapředseda senátu