Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2403/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Marty Hruškové, zastoupené Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem, sídlem Muchova 9/223, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2017 č. j. -273, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2016 č. j. -241, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2016 č. j. -247, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. října 2015 č. j. -210, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a 1) Martina Hrušky a 2) Lukáše Hrušky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, neboť jimi mělo být porušeno ustanovení d a a 90y.

2. Shora označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") byla stěžovatelka zavázána zaplatit každému z vedlejších účastníků částku 255 646,02 Kč s příslušenstvím.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rubrikovaným rozsudkem rozsudek obvodního soudu k odvolání stěžovatelky změnil pouze v části týkající se příslušenství, ve zbývající části rozsudek obvodního soudu potvrdil.

4. Stěžovatelčino dovolání v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyšší soud odmítl, protože jednak neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti podle , v rozhodném znění (dále jen ""), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v , a v dovolacím řízení nelze proto tento nedostatek pokračovat.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, jejíž obsah netřeba na tomto místě z dále uvedených důvodů podrobněji rekapitulovat, namítá, že jí dovolací soud svým postupem zcela odepřel právo na soudní ochranu. Má totiž za to, že Nejvyšší soud postupoval při posouzení jejího dovolání nadmíru formalisticky, a v této souvislosti se dovolává závěrů nálezu ze dne 19. 11. 2015

sp. zn.

(N 198/79 SbNU 251).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré dostupné zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario). Proti napadeným rozhodnutím městského soudu a obvodního soudu však ústavní stížnost z níže uvedených důvodů (body 10 až 13) přípustná není.

IV.

Vlastní posouzení věci

7. Stěžovatelčino dovolání bylo odmítnuto proto, že neobsahovalo způsobilé vymezení údaje o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a byl v něm uplatněn i jiný dovolací důvod, než který je uveden v

8. Z kopie dovolání, již stěžovatelka přiložila k ústavní stížnosti, je zcela zřejmé, že tento závěr Nejvyššího soudu plně koresponduje s obsahem stěžovatelčina dovolání. Přípustnost dovolání navíc stěžovatelka vymezila toliko odkazem na znění

9. Na postup dovolacího soudu, jenž na tomto základě její dovolání odmítl, proto nelze hledět jako na postup, který by nebyl ústavně konformní. Neobsahovalo-li totiž stěžovatelčino dovolání (mj.) žádný ze čtyř možných předpokladů jeho přípustnosti, předvídaných v , v rozhodném znění, nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než je odmítnout. Na této skutečnosti nic nemění ani závěry stěžovatelkou odkazovaného nálezu

sp. zn.

. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je proto zjevně neopodstatněná. Tato skutečnost má přitom nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadeným rozsudkům městského soudu a obvodního soudu.

10. Z hlediska posouzení přípustnosti ústavní stížnosti totiž nelze přehlížet otázku, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ), či nikoliv.

11. Bylo-li stěžovatelčino dovolání - řádně - odmítnuto proto, že v něm stěžovatelka nevymezila otázku jeho přípustnosti, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor pro to, aby přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec "uvážil".

12. Je tedy namístě uzavřít, že je-li předpokladem přípustné ústavní stížnosti vyčerpání mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání (srov. věta za středníkem ), tedy jinými slovy je-li předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu o formálně bezvadném dovolání osoby podávající ústavní stížnost, je v daném kontextu třeba na stěžovatelčino dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno (v podrobnostech viz odůvodnění usnesení ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

13. V takovém případě pak nelze ani ústavní stížnost - v části směřující proti rozhodnutím městského soudu a obvodního soudu - považovat za přípustnou.

14. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části podle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu