Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 73/2017

30 Cdo 73/2017

U S N E S E N Í

N. H. H.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2016, č. j. -78, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Předmětem řízení byl nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částky 2 000 000 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s trestním stíháním jeho otce, N. K. D., jenž byl dne 20. 2. 2012 vzat do vazby, ze které byl propuštěn dne 11. 10. 2013 a trestní řízení vůči němu bylo skončeno zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. . Újma měla spočívat v medializaci případu, která vedla k nahlížení na žalobce jako na syna vraha, nadto se téměř dva roky nemohl setkat se svým otcem, což se podepsalo na jeho psychickém stavu a došlo ke zhoršení jeho školního prospěchu.

Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který rozhodl, že žaloba, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 000 Kč od 1. 5. 2015 do zaplacení, se zamítá, a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč. Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalobce nebyl v žádné fázi účastníkem trestního řízení vedeného vůči jeho otci, a proto mu nemohla vzniknout taková škoda, kterou by bylo možno odškodnit ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“). Jako nesprávný také shledal názor žalobce, že pokud nebylo možné odškodit žalobce podle , pak měl soud aplikovat obecná ustanovení týkající se ochrany osobnosti, a to z toho důvodu, že namítané jednání, z něhož měla žalobci vzniknout škoda, bylo výkonem státní moci a použití ustanovení je vyloučeno z důvodu existence lex specialis, tedy , což dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. ), dále jen „ “, dílem jako nepřípustné a dílem pro vady odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání ve vyřešení otázky, „zda je vyloučena aplikace obecné právní normy ( a úprava práv z ochrany osobnosti) tím, že je v právním řádu speciální právní norma, která vymezuje jen specifický okruh osob, na které se vztahuje ( ), přičemž tato speciální norma formálně na kauzu s ohledem na definici oprávněných subjektů na projednávanou věc nedopadá.“

je k ve vztahu speciality, tj. uplatní se zde zásada lex specialis derogat legi generali a aplikace speciálního zákona má přednost před , podle nějž se postupuje jen tehdy, neobsahuje-li zvláštní zákon vlastní právní úpravu. Novelizace zavedla do ustanovení , dle nějž je odškodňována rovněž nemajetková újma. Uplatnil-li dovolatel nárok na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, pak nebylo možné postupovat jinak, než dle tohoto zákona. Rovněž žalobu, kterou by žalobce formálně označil jako žalobu na ochranu osobnosti, by v tomto případě soud musel dle obsahu posuzovat dle (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. , a další). Uvedená otázka je tedy v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a odvolací soud se od přijatého řešení neodchýlil.

Žalobce dále pokládá otázku, „zda stát může výkonem veřejné moci zasáhnout do osobnostních práv fyzické osoby“, kterážto má být rozhodována rozdílně. K tomu cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. , aniž by však dále načrtl svůj právní názor, odlišný od právního názoru odvolacího soudu, který z citovaného rozsudku dovozuje.

Citovaný rozsudek se zabývá aplikovatelností , ve znění , a uzavírá, že nárok vyplývající z nezákonného rozhodnutí o vzetí do vazby vyplývá z objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a čerpá odůvodnění přímo z d. Fakt, že nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem bylo zasaženo do osobnostních práv jedince, je nutno považovat za kritérium potřebné pro stanovení výše přiměřené náhrady za vzniklou imateriální újmu ( OdpŠk). Z citovaného rozsudku nelze dovodit potvrzení žalobcem výše předestřených názorů o jeho věcné legitimaci k náhradě imateriální újmy či nutnosti subsidiární aplikace ve věci nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Naopak citované rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzuje správnost rozhodnutí odvolacího soudu, posuzoval-li tento odpovědnost státu za nemajetkovou újmu vzniklou v době od 27. 4. 2016, tedy po účinnosti , výlučně podle ve znění pozdějších předpisů a nikoliv cestou ochrany osobnosti podle .

Dovolání proti výroku ve věci samé tedy není přípustné, neboť právní závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace žalobce je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž dovolací soud neshledává důvod se odchylovat.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

K případným vadám řízení (dovolatelem namítané pominutí rozsahu odvolání žalobce pouze do části požadované částky), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu