Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5996/2016

28 Cdo 5996/2016

U S N E S E N Í

P. F.

1)

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO: 00006947, a

2) České republice – Ministerstvu vnitra

, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 936/3, IČO: 00007064,

„o reparaci škod způsobených zločiny komunismu“

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2016, č. j. -112, takto:

Dovolání

se

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Žalobce dovoláním napadl v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. října 2015 č. j. -77 v části výroku pod bodem I o zamítnutí žaloby „ohledně nároku žalobce na předání věci, případně zaplacení částky 17 000 000 Kč“. [Ve zbylém rozsahu – jde-li o požadavek žalobce na zaplacení částky 5 000 000 Kč, jakož i ve výroku II a v nákladových výrocích pod body IV a V byl rozsudek obvodního soudu zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení.]

Žalobcem podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , , ve znění pozdějších předpisů ), neboť není přípustné (dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v a přípustnost dovolání proti němu – oproti mínění dovolatele – nezakládá ani ustanovení , neboť právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Nejvyšší soud neshledal důvody pro jiné posouzení těchto v jeho rozhodovací praxi již vyřešených otázek.

K otázce uplatnitelnosti (tvrzeného) nároku podle obecných předpisů, v konkurenci s předpisy restitučními (coby lex specialis) lze odkázat v prvé řadě na rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. , či na rozsudek ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 41/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v nichž Nejvyšší soud vyložil, že ti, jenž by byli podle restitučních předpisů oprávněnými osobami, se nemohou prosazení svých nároků domáhat podle obecného předpisu ( ).

Uvedený závěr byl aprobován i Ústavním soudem a rozšířen na případy, v nichž došlo ke ztrátě vlastnického práva před rozhodným obdobím z hlediska restitučních předpisů (tj. před 25. 2. 1948) a zvláštní předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy (srov. především stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. , publikované pod č. 477/2005 Sb.).

K dovolatelem uplatněné kritice těchto judikatorních závěrů (či snad i podmínek a omezení plynoucích z restitučního zákonodárství) z pohledu jejich ústavní konformity či závazků České republiky plynoucích z mezinárodního práva (byť v této souvislosti dovolatel argumentuje poněkud nepřípadně zejména v rovině mezinárodního trestního práva), lze pak z rozhodovací praxe Ústavního soudu připomenout i ten závěr, že samo zakotvení restitučních nároků bylo beneficiem státu a že bylo svobodnou vůli státu, zda umožní bývalým vlastníkům dotčeného majetku usilovat o jeho vrácení, pročež stát také určil podmínky, za nichž lze tyto nároky vznášet (kromě již citovaného usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. , srovnej dále např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , či nález ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. ). Rámec restitučního zákonodárství, vytyčený státem (jeho zákonodárcem) nemohou soudy v procesu zmírňování křivd překročit.

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (z níž znovu srovnej zejména důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. ), jež nachází oporu v judikatuře Ústavního soudu (opětovně srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , z doby předchozí ovšem např. i nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 1995, sp. zn. ) také platí, že zpochybnění správního aktu nebo určení následků jeho neexistence lze dosáhnout právě pouze prostřednictvím restitučních předpisů (se zřetelem na v projednávané věci tvrzené okolnosti srov. zejm. a , o mimosoudních rehabilitacích). V souladu s odkazovanou judikaturou jsou pak i odvolacím soudem uvedené závěry o povaze v dané věci posuzovaného konfiskačního výměru podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. (jenž toliko deklaroval naplnění podmínek konfiskace), resp. účinků konfiskace samotné (k níž docházelo

ex lege

, tj. ke dni účinnosti zmíněného dekretu). Přitom i tehdy, pokud by stát převzal nemovitosti patřící předchůdci žalobce až v rozhodném období (po 25. 2. 1948) bez právního důvodu (kdy převzetím věci bez právního důvodu rozumí se převzetí držby věci, a to i držby neoprávněné – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), byla by takto tvrzená (potomky původního vlastníka pociťovaná) majetková křivda reparovatelná také pouze v mezích a za podmínek stanovených restitučními předpisy (srov. , o mimosoudních rehabilitacích).

Z uvedeného plyne závěr o shodě odvolacím soudem přijatého řešení s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, kdy Nejvyšší soud neshledává důvody pro jiné posouzení těchto v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešených otázek (je-li přijaté řešení hodnoceno jako ústavně konformní i rozhodovací praxí Ústavního soudu).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení tak rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ( , a , část věty před středníkem, ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , a z článku II bodu 7 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaná po 1. lednu 2001, jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

), rozhodnutí Ústavního soudu na

nalus.usoud.cz

.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. května 2017Mgr. Petr Krauspředseda senátu