Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5456/2015

28 Cdo 5456/2015

U S N E S E N Í

RNDr. V. K., DrSc.,

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,

IČ: 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábř. 390/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované

Společenství vlastníků Musilova 10/12,

IČ: 26271516, se sídlem v Brně, Musilova 10/12, zastoupeného JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 6,

o určení právní skutečnosti

, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , k dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2015, č. j. -131, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně a žalovaná vůči sobě navzájem

nemají právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

III. Žalobkyně

je povinna

nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované k rukám JUDr. Radima Kuchty, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení 2.178,- Kč.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobkyně napadla dovoláním v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014, č. j. -97, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že pozemek parc. č. 443/3 katastrálního území H. ve smyslu ustanovení netvoří jednotný funkční celek s domem, nacházejícím se na pozemcích parc. č. 443/1 a 443/2 katastrálního území H., eventuálně o určení, že pozemek parc. č. 443/3 katastrálního území H. ve smyslu ustanovení tvoří jednotný funkční celek s domem, nacházejícím se na pozemcích parc. č. 443/1 a 443/2 katastrálního území H., „nejdále“ 3 metry od tohoto domu; a bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení (výrok I.). Současně odvolací soud stanovil, že žalobkyně a žalovaná vůči sobě navzájem nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.), a uložil žalobkyni, aby vedlejšímu účastníkovi na straně žalované nahradila náklady odvolacího řízení 4.356,- Kč (výrok III.).

Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl podle ustanovení věty první ), neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v , z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Nejvyšší soud neshledal důvody k jinému posouzení těchto v jeho rozhodovací praxi již vyřešených právních otázek.

Žalobkyně předestřela otázku, zda je naplněn naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení, že pozemek parc. č. 443/3 katastrálního území H. ve smyslu ustanovení netvoří jednotný funkční celek s domem, nacházejícím se na pozemcích parc. č. 443/1 a 443/2 katastrálního území H., eventuálně na určení, že pozemek parc. č. 443/3 katastrálního území H. ve smyslu ustanovení tvoří jednotný funkční celek s domem, nacházejícím se na pozemcích parc. č. 443/1 a 443/2 katastrálního území H., „nejdále“ 3 metry od tohoto domu, v situaci, kdy byla, coby osoba oprávněná ve smyslu ustanovení , uvedena státem v omyl ohledně zastavěnosti nárokovaného pozemku parc. č. 443/3 katastrálního území H. a následně jí byl státem přislíben prodej tohoto pozemku, podmíněný však tím, že jej stát nebude povinen ve smyslu ustanovení bezúplatně převést na družstevní vlastníky sousedícího bytového domu. Mínila, že se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od (blíže nekonkretizované) rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně, že dovolací soud uvedenou otázku při svém rozhodování dosud neřešil.

Nejvyšší soud přitom již formuloval a odůvodnil závěr, že žaloba o určení existence určité právní skutečnosti (zda určitá právní skutečnost je či není dána) není žalobou o určení právního vztahu nebo práva ve smyslu , a jde tak o žalobu, jež přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 120). Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud opakovaně shledal nepřípustnou žalobu o určení, co je součástí nemovité věci (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. /jej napadající ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. , ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. , či ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. ). Dle závěrů dovolacího soudu nelze vyhovět ani žalobě o určení, co součástí nemovité věci naopak není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. ), či o určení, že určitý objekt je jedinou stavbou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu směřující byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. ).

Domáhá-li se tedy žalobkyně určení, že jí vymezený pozemek netvoří jednotný funkční celek s jinými nemovitými věcmi, případně že takovýto celek vytváří toliko v žalobou specifikovaném rozsahu, jde o žalobu na určení existence určité právní skutečnosti, jež ve světle výše citované judikatury Nejvyššího soudu, aprobované též závěry soudu Ústavního, není žalobou o určení právního vztahu nebo práva ve smyslu , a jde tak o žalobu, jež přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští. Jelikož uvedený druh žaloby (na určení, která nemovitá věc tvoří jednotný funkční celek s jinými nemovitými věcmi) zákon nepředvídá, odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, jestliže žalobu neshledal přípustnou a zamítl ji, aniž se zabýval důvody, pro něž se žalobkyně domáhala požadovaného určení.

Napadá-li konečně dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu i v části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení, a v nákladových výrocích II. a III., nevymezuje ve vztahu k těmto akcesorickým výrokům v rozporu s ustanovením , v čem spatřuje důvody přípustnosti dovolání. Dovolání v uvedeném rozsahu navíc se zřetelem k ustanovení (ve znění účinném do 31. 12. 2013, jež je pro posouzení věci vzhledem k okamžiku zahájení řízení a vydání napadeného rozhodnutí rozhodné) nemůže být ani přípustné. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání v naznačeném rozsahu rovněž odmítl ( věty první ).

Podle věty první, , a Nejvyšší soud ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal žádné z účastnic, neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované, jež se k dovolání nevyjádřila, v tomto stádiu řízení náklady nevznikly.

Vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, jenž se k dovolání žalobkyně písemně vyjádřil, Nejvyšší soud za užití ustanovení věty první, , a přiznal vůči žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení sestávajících z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 1.500,- Kč ( , , , ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300,- Kč ( cit. vyhlášky) a náhrady za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 378,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. května 2017Mgr. Petr Krauspředseda senátu