Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2234/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti RNDr. Věry Konvalinkové, DrSc., zastoupené JUDr. et Bc. Patrikem Matyáškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Údolní 33, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. -155, spojené s návrhem na zrušení , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 21. 3. 2014, č. j. -97, žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala určení, že pozemek parcelní číslo X v katastrálním území Husovice (dále jen "předmětný pozemek") netvoří jednotný funkční celek ve smyslu s domem č. p. X1 a X2, který stojí na pozemku p. č. X3 a p. č. X4 v k. ú. Husovice (dále jen " bytový dům"); eventuálně, že předmětný pozemek tvoří jednotný funkční celek ve smyslu s bytovým domem nejdále ve vzdálenosti 3 metrů od něj. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že stěžovatelka na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem ve smyslu , jelikož rozhodnutí ve věci by nevytvořilo žádný pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu, nepřineslo by stěžovatelce to, co od žaloby očekává - že jí bude předmětný pozemek nabídnut ke koupi.

Krajský soud v Brně rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 25. 6. 2015, č. j. -131; také podle něj neexistuje na straně stěžovatelky naléhavý právní zájem. Stěžovatelka by se určením nestala vlastníkem předmětného pozemku, nevzniklo by jí právo na převedení pozemku do jejího vlastnictví a její postavení by se nijak nezlepšilo.

Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 3. 5. 2017, č. j. -155, s odůvodněním, že se stěžovatelka nedomáhala určení právního vztahu, ale právní skutečnosti. V takovém případě je ovšem žaloba přípustná jen tehdy, pokud to zákon výslovně připouští (nikoliv podle ). Zákon však uvedenou žalobu nepředvídá, a bylo proto namístě ji zamítnout, i když z jiného důvodu, než ke kterému dospěl odvolací soud.

Proti napadenému rozhodnutí se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na ochranu vlastnictví podle a práva na spravedlivý proces podle základních práv (dále jen ""), neboť má za to, že obecné soudy rozhodly formalisticky a je přesvědčena, že na určení měla naléhavý právní zájem. Namítá, že dovolací soud rozhodl o věci opožděně v rozporu s , věty první, , neboť zmeškal šestiměsíční lhůtu k vydání odmítavého usnesení - měl tak zasáhnout do legitimního očekávání stěžovatelky, že věc bude meritorně posouzena. Dále stěžovatelka namítla protiústavnost , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, s tím, že zvýhodňuje družstevní formu vlastnictví před jinými formami.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu ; je však zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle y, a do rozhodovací činnosti obecných soudů proto zasahuje pouze v případě, že jejich rozhodnutím bylo zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo stěžovatelky. Projednávaná věc ovšem takovým případem zjevně není.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá porušení ústavně chráněných práv, své námitky ovšem nepodpořila žádnou relevantní ústavně právní argumentací, na základě které by bylo možné vydat kasační nález. Stěžovatelka pouze polemizuje se závěry obecných soudů a proti usnesení dovolacího soudu namítla jen to, že bylo porušeno její legitimní očekávání ohledně meritorního přezkumu. Šestiměsíční lhůta stanovená v má však jen pořádkový charakter a nelze očekávat, že jejím zmeškáním bude věc meritorně posouzena.

Stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na y zjevně nepřísluší. Stejně tak skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1996,

sp. zn.

).

Nelze spatřovat porušení práva na spravedlivý proces v tom, že právní úprava neumožňuje podat žalobu na určení právní skutečnosti, která nemovitá věc tvoří jednotný funkční celek s jinými nemovitými věcmi. Pokud obecné soudy žalobu stěžovatelky zamítly, postupovaly v souladu s procesním předpisem a neporušily žádné její ústavně chráněné právo.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh na zrušení ustanovení zákona, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu