Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4027/2016

22 Cdo 4027/2016

U S N E S E N Í

M E V A , s. r. o.,

1) J. R.

a

2) P. R.

, zastoupeným JUDr. Radomírem Pickem, advokátem se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 165/23, o vyklizení nemovitosti a zaplacení bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 4. 2016, č. j. -417, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 700 Kč k rukám zástupce žalovaných JUDr. Radomíra Picka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 11. 2015, č. j. -377, zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni vyklidit hnojnou plochu na pozemku parc. č. 464/2, v k. ú. a obci S., a předat ji žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále zamítl žalobu na zaplacení částky 12 960 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV.).

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. 4. 2016, č. j. -417, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně (jelikož odvolací soud uzavřel, na rozdíl od soudu prvního stupně, že hnojná plocha není nemovitou věcí – stavbou, ale součástí pozemku), aniž by zopakoval důkazy k této skutečnosti se vztahující. Rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé, neboť je založeno na jiném právním posouzení než rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak odvolací soud žalobkyni nepoučil o možnosti jiného právního názoru. Nesprávný je i postup odvolacího soudu, který posoudil odbornou otázku (zda je hnojná plocha nemovitou věcí – stavbou) v rozporu se znaleckým posudkem, aniž by znalce sám vyslechl či provedl důkaz znaleckým posudkem. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle žalovaných se dovolatelka domáhá pouze přezkoumání procesního postupu odvolacího soudu, avšak nenamítá nesprávné právní posouzení věci. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka především namítá, že odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně (jelikož odvolací soud uzavřel, na rozdíl od soudu prvního stupně, že hnojná plocha není nemovitou věcí – stavbou), aniž by zopakoval důkazy k této skutečnosti se vztahující. Tento postup odvolacího soudu je podle žalobkyně v rozporu s ve spojení s a

V této souvislosti je důležité poznamenat, že rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na jiných skutkových zjištěních než rozhodnutí nalézacího soudu, ale na jiném právním posouzení věci.

Soudy nižších stupňů posuzovaly jako prejudiciální otázku nezbytnou pro rozhodnutí ve věci samé, zda je hnojná plocha stavbou – samostatnou věcí v právním slova smyslu, či zda se jedná o součást pozemku, potažmo otázku vlastnictví k této ploše.

V projednávané věci je nutné posuzovat otázku, zda je hnojná plocha je samostatnou věcí v právním slova smyslu, či zda se jedná o součást pozemku, resp. otázku vlastnictví k hnojné ploše, na základě , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť k možnému vzniku této věci v právním slova smyslu i vzniku vlastnického práva žalobkyně mělo dojít před 31. 12. 2013 (srov. , , ve znění pozdějších předpisů).

Podle § 119 odst. 2 obč. zák. „nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.“

Podle § 120 odst. 2 obč. zák. „stavba není součástí pozemku.“

Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi definoval kritéria, na základě kterých je možné určit, zda lze považovat výsledek určité stavební činnosti za způsobilý předmět občanskoprávních vztahů – věc v právním slova smyslu, či zda se jedná o součást pozemku a tvoří s ním jednu věc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 1/2000 na str. 35, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. , a celou řadu dalších rozhodnutí dovolacího soudu, která jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Z uvedeného je zřejmé, že otázka, zda lze výsledek určité stavební činnosti považovat za způsobilý předmět občanskoprávních vztahů – věc v právním slova smyslu, je otázkou právní, nikoliv skutkovou (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. ).

V poměrech projednávané věci se odvolací soud ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, na základě kterých však dospěl k jinému právnímu posouzení věci (a to k závěru, že hnojná plocha není samostatnou věcí v právním slova smyslu). Z tohoto důvodu nemůže obstát námitka žalobkyně, že odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně, aniž by zopakoval důkazy k této skutečnosti se vztahující.

Ze shora uvedených důvodů rovněž není přiléhavá námitka dovolatelky, že odvolací soud posoudil odbornou otázku (a to zda je hnojná plocha věcí v právním slova smyslu) v rozporu se znaleckým posudkem, aniž by se znalce jakkoliv dotázal či jej konfrontoval se svými pochybnostmi o správnosti jeho závěrů ve smyslu a 2 Tato otázka není otázkou skutkovou (odbornou), nýbrž otázkou právní, a její řešení znalci nepřísluší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. ).

Z výše uvedeného se podává, že i kdyby odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním než soud nalézací, stalo se tak na základě hodnocení důkazů u, resp. znaleckého posudku (srov. str. 6 – 9 rozsudku odvolacího soudu). I v takovém případě by byl postup odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a proto není dovolání žalobkyně v této části podle přípustné.

Dovolatelka dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé, neboť je založeno na jiném právním posouzení než rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak odvolací soud ji nepoučil o možnosti jiného právního názoru ve smyslu ve spojení s

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. , uvedl, že „poučení účastníků řízení postupem podle přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení přistupovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. ).“ Ústavní soud usnesením ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. , ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Z rozhodnutí odvolacího soudu i obsahu spisu podává, že odvolací soud založil své zamítavé rozhodnutí na rozhodných skutečnostech, jež byly v průběhu řízení zjištěny a účastníky tvrzeny. Nelze mu proto důvodně vytýkat, že žalobkyni nepoučil postupem podle a jeho rozhodnutí nelze označit za překvapivé.

Je důležité poznamenat, že žalovaní ve vyjádření k žalobě ze dne 26. 8. 2013 (č. l. 33) uvedli, že hnojná plocha není nemovitou věcí (samostatnou stavbou), ale součástí pozemku ve vlastnictví žalovaných, přičemž žalobkyně polemizovala s tímto závěrem žalovaných již ve vyjádření ze dne 7. 11. 2013 (č. l. 73). Tedy žalobkyně se od samého počátku řízení k této prejudiciální otázce sama vyjadřovala a muselo jí být zřejmé, že jde o otázku pro rozhodnutí zásadní. Rozhodnutí odvolacího soudu proto nelze považovat za překvapivé.

Z výše uvedeného se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání tak není podle přípustné, a proto jej Nejvyšší soud podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Nesplní-li žalobkyně povinnost jí uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2017Mgr. David Havlíkpředseda senátu