Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1928/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce statutárního města Plzeň, se sídlem v Plzni, nám. Republiky 1, IČO 075370, proti žalované ProMed Trading s. r. o., se sídlem v Plzni, Čechova 61, IČO 26375010, zastoupené Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2010, č. j. -118, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.

Okresní soud Plzeň-město jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. září 2009, č. j. -97, mimo jiné rozhodl, že žalovaná je povinna vyklidit část dvou pozemků žalobce. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací toto rozhodnutí potvrdil, a to shora označeným rozsudkem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež považuje za přípustné podle a za důvodné podle Má za to, že rozsudek řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Odvolacímu soudu, jakož i soudu prvního stupně vytýká, že nenechaly vypracovat znalecký posudek, který jedině mohl odpovědět na odbornou otázku, zda „specializovaná stavba určená k dlouhodobému stání, resp. provozování autobazaru,“ (dále jen „parkoviště“) je stavbou ve smyslu občanského práva, a tedy samostatnou věcí. Zároveň žalovaná popsala konstrukci parkoviště a tvrdí, že samostatnou věcí je. (V řízení přitom argumentovala, že neužívá pozemky žalobce, ale právě toto parkoviště, a to z titulu nájmu).

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, zkoumal, zda je dovolání podle přípustné, jsa přitom podle první věta vázán jeho obsahem. Dospěl k závěru, že přípustné není.

Posouzení, zda výsledek stavební činnosti je stavbou ve smyslu občanského práva, a tedy samostatnou věcí v právním smyslu, je předmětem uvážení nalézacích soudů, které by Nejvyšší soud v řízení o dovolání jakožto mimořádném opravném prostředku mohl přezkoumat jen z toho hlediska, zda zohledňuje zákonná kritéria a zda není zjevně nepřiměřené (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. ). To v daném případě říci nelze. To, že žalovaná pouze předkládá jiný názor na povahu sporného parkoviště, nečiní z napadeného rozsudku rozhodnutí zásadního významu, a nezakládá tudíž přípustnost dovolání podle a odst. 3

Soud prvního stupně na základě svědecké výpovědi stavebníka parkoviště zjistil – a tímto zjištěním je dovolací soud vázán ( a contrario) – že parkoviště, které žalovaná užívá, je „zpevněnou plochou, která byla vybudována tak, že byla odtěžena ornice, poté byly naneseny zátěžové vrstvy, následně provedeny izolace, zakrytí geotextilií a nakonec vybudovány inženýrské sítě, odkanalizování a osvětlení.“ Na základě toho usoudil, že „tyto změny… neměly za následek vybudování nové a svébytné nemovitosti, tedy stavby spojené se zemí pevným základem. Parkoviště totiž žádný pevný základ nemá. Jedná se toliko o povrchovou úpravu pozemků, která není samostatnou věcí.“ Odvolací soud považoval skutkové zjištění a právní závěr soudu prvního stupně za správné a doplnil k nim, že sporné parkoviště není parkovištěm veřejným, na něž by dopadal , o pozemních komunikacích, ale slouží obchodní činnosti žalované.

Z uvedeného skutkového zjištění neplyne nic, co by sporné parkoviště podstatně odlišovalo od jiných (neveřejných) parkovišť či podobných ploch, jež judikatura považuje za pouhou součást pozemku, nikoliv samostatnou věc. Judikatura přitom vedle technického hlediska považuje za významné i hledisko účelové, dodávajíc, že „není ani dobře představitelné, že by někdo mohl převést na jiného parkoviště, chodník nebo tenisový kurt bez současného převodu pozemku, na němž se tato zařízení či konstrukce bezprostředně nacházejí“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 1/2000, s. 35, týkající se parkoviště, „jehož povrch byl zpracován tak, že sestává ze tří vrstev stavebního materiálu“; dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 48/2002, týkající se zpevněné asfaltové plochy parkoviště; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 20/2008, s. 754, týkající se tenisového dvorce).

Pokud žalovaná namítá, že povaha parkoviště nebyla zjištěna odborným posouzením, je třeba uvést, že otázka, zda výsledek stavební činnosti je stavbou ve smyslu občanského práva, tedy zda naplňuje skutkovou podstatu , je otázkou právní, nikoliv skutkovou. Odpověď na ni proto nemůže náležet znaleckému posudku, sloužícího zjišťování skutkového stavu. Zákonná úprava je v těchto ohledech jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, tudíž zde nelze shledat otázku zásadního právního významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 102 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Znalec v daném případě mohl toliko objasnit, jakou má parkoviště konstrukci (např. ve věci, jíž se Nejvyšší soud zabýval v citovaném rozsudku sp. zn. , znalec popsal, „z jakých všech vrstev stavebního materiálu předmětné tenisové dvorce sestávají“). To bude jistě zpravidla zjistitelné pomocí znaleckého posudku, neboť je-li již parkoviště vybudováno, běžným ohledáním jeho konstrukci zjistit nelze. Právě tento fakt činí ze zjišťování konstrukce parkoviště otázku odbornou. Jestliže však soud prvního stupně učinil potřebné zjištění výslechem osoby, jež byla svědkem výstavby, mohlo to být dostačující. Posouzení, zda bylo či nebylo, náleželo soudu prvního stupně v rámci volného hodnocení důkazů, jež v řízení o dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu s ohledem na a contrario nemůže dovolací soud nijak přezkoumávat a jež podle nemůže založit zásadní právní význam tohoto rozhodnutí.

Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že v dovolacím řízení byl úspěšný žalobce, kterému žádné náklady nevznikly ( , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. července 2012Mgr. Michal Králík, Ph.D.předseda senátu