Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5261/2016

28 Cdo 5261/2016

U S N E S E N Í

statutárního města Liberce

M. P.

, zastoupenému Mgr. Radkem Stránským, advokátem se sídlem v Liberci, Dvořákova 646/4, o

určení vlastnictví k pozemku a vyklizení nemovitosti

, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. prosince 2015, č. j. -135, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 4. 11. 2014, č. j. -111, určil, že žalobce je vlastníkem specifikovaného pozemku v katastrálním území S. H. (výrok I.), žalovanému uložil zmíněnou nemovitost vyklidit (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. -135, rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalovaného ve výroku III. změnil, ve výrocích I. i II. je potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Rozsudek odvolacího soudu zpochybnil žalovaný dovoláním, k němuž žalobce podal vyjádření.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho projednatelností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V souladu s musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání, je ve smyslu obligatorní náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání předestřít, které z tam vyjmenovaných hledisek považuje za naplněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu řečeného ustanovení nebo jeho části (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. , dále viz např. též usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , body 16 až 19, ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. , bod 11, či ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. , bod 6).

Dovolatel zákonným požadavkům, jak je interpretuje právě rekapitulovaná judikatura, zjevně nedostál, neb se omezil na nepostačující reprodukci znění a v celém svém dovolání neartikuloval žádnou otázku, jež by odpovídala kategoriím vymezeným v citovaném ustanovení.

Jedinou pasáží dovolatelova podání vztahující se k rozhodovací praxi dovolacího soudu je ta, v níž žalovaný odůvodňuje údajnou nepřiléhavost odkazu odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. , faktem, že v oné kauze správní orgán se žalobci nejednal jako s účastníky řízení, jež vyústilo ve vydání sporného rozhodnutí, zatímco v posuzované při žalobci postavení účastníka správního řízení upřeno nebylo. Krajský soud ovšem vzpomenutý judikát citoval toliko jako oporu pro názor, že i ve vztahu ke správním rozhodnutím vydaným před účinností , , je uplatnitelnou teze, dle níž lze za nicotné pokládat rovněž správní akty neuskutečnitelné, respektive s ohledem na jejich faktickou či právní nemožnost nerealizovatelné (podobně viz např. též usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. , a ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. , popřípadě rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. ), přičemž právě tímto defektem bylo podle odvolacího soudu zatíženo také pro předmětnou kauzu významné rozhodnutí Okresního úřadu Liberec – pozemkového úřadu ze dne 10. 5. 1993. Účastenství žalobce v řízení předcházejícím vydání uvedeného správního aktu je tak pro přiléhavost předeslané úvahy odvolacího soudu zjevně nepodstatné. Ani zmíněný náznak dovolací námitky (míjející se s nosnými úvahami odvolacího soudu) tudíž nemůže založit přípustnost dovolání dle Pro úplnost je pak možné dodat, že nicotnost správního aktu (na rozdíl od jeho věcné správnosti) je soud vskutku i v občanském soudním řízení oprávněn zkoumat jako otázku předběžnou (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. , případně jeho usnesení ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , a ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. ).

Nejvyššímu soudu tedy nezbylo než dovolání žalovaného, trpící vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, v souladu s , větou první, odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalobce nebyl zastoupen zástupcem ve smyslu a náhradu hotových výdajů nepožadoval (nemluvě již o tom, že náklady na vyjádření k dovolání, v němž se toliko ztotožnil se závěry odvolacího soudu a odkázal na svá předešlá podání, by nemohly být pokládány za účelně vynaložené).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 5. 2017JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu