Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2055/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce JUDr. J. S., jako insolvenčního správce dlužníka O. M., zastoupeného Mgr. Miroslavem Sládkem, advokátem se sídlem v Brně, Heršpická 800/6, PSČ 639 00, proti žalovaným 1) J. K. a 2) E. K., zastoupeným Mgr. Lukášem Koukalem, advokátem, se sídlem v Brně, Jugoslávská 768/9, PSČ 613 00, o zaplacení částky 2.857.328 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. ledna 2015, č. j. -125, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 31. 7. 2014, č. j. -108, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě ze dne 2. 12. 2011, kterou se žalobce O. M. (dále též jen „O. M.“) domáhal vůči žalovaným [1) J. K. a 2/ E. K.] zaplacení částky 2.857.328 Kč s příslušenstvím.

Usnesením ze dne 21. 1. 2015, č. j. -125, potvrdil Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně. Konstatoval, že žalobce žádal o přiznání plného osvobození od placení soudních poplatků, s tím, že usnesením ze dne 18. 7. 2013, č. j. -65, změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 2. 2013, č. j. -47, jímž bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny. Poté, co byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z žaloby výzvou respektující přiznané osvobození - se žalobce opět domáhal přiznání osvobození od placení soudních poplatků zcela, ovšem neúspěšně. Naposledy byl žalobce vyzván k uhrazení soudního poplatku dne 24. 3. 2014; poplatek ve lhůtě ale nezaplatil. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně zastavil řízení podle , o soudních poplatcích, neboť o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků již bylo pravomocně rozhodnuto, žalobce na výzvu soudní poplatek nezaplatil, a v další žádosti o přiznání osvobození netvrdil žádné nové skutečnosti. K námitce, že žalobce je osvobozen od soudních poplatků podle zákona o soudních poplatcích, odvolací soud uzavřel, že řízení ve věci není řízením insolvenčním, a proto na ně nedopadá označené ustanovení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání JUDr. J. S., insolvenční správce žalobce. Předpoklady přípustnosti dovolání podle , (dále též jen „“) spatřuje dovolatel v tom, že otázka, od kterého okamžiku je dlužník, který na sebe podal insolvenční návrh, osvobozen od soudních poplatků, nebyla dosud vyřešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu. V rovině právního posouzení věci ( ) prosazuje dovolatel názor, podle něhož již okamžikem podání dlužnického insolvenčního návrhu (okamžikem zahájení insolvenčního řízení) se (původní) žalobce stal dlužníkem s dispozičními oprávněními, a tedy osobou ze zákona osvobozenou od soudního poplatku. Není proto správný názor odvolacího soudu, že na povinnost (původního) žalobce zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení nemá vliv zahájení insolvenčního řízení dne 26. 5. 2014. Dovolatel má za to, že podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (), bylo nutno od 26. 5. 2014 pohlížet na O. M. jako na dlužníka s dispozičními oprávněními ve vztahu k majetkové podstatě, do níž nepochybně patří i pohledávka, jejíhož zaplacení se v tomto řízení domáhá. Přestože soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 31. 7. 2014, tj. v době, kdy O. M. nebyl dlužníkem s dispozičními oprávněními, je třeba zohlednit, že v době po vydání tohoto usnesení se jím stal. Tato skutečnost nastala předtím, než dovoláním napadené usnesení nabylo právní moci.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda dovolatel je (coby osoba odlišná od původního žalobce) osobou subjektivně oprávněnou k podání dovolání.

Jak v dovolání přiléhavě uvádí dovolatel, usnesením ze dne 18. 2. 2015, č. j. -16 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), zjistil Krajský soudu v Brně úpadek původního žalobce, prohlásil konkurs na majetek žalobce a insolvenčním správcem žalobce ustanovil dovolatele. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 3. 2015. Napadené usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupcům účastníků řízení (původního žalobce a žalovaných) s procesní plnou mocí dne 5. 2. 2015 a téhož dne nabylo právní moci. V řízení, jež se přerušilo rozhodnutím o úpadku původního žalobce ( ), tedy po (při) současném rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek původního žalobce bylo možné pokračovat za podmínek plynoucích z a [srov. v obdobných souvislostech při výkladu , o konkursu a vyrovnání, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 43/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Dovolání podané insolvenčním správcem původního žalobce lze z obsahového hlediska mít (současně) za návrh na pokračování v řízení a dnem, kdy dovolání došlo soudu (3. 4. 2015) se tedy insolvenční správce stal účastníkem řízení (žalobcem) místo O. M. Odtud plyne, že insolvenční správce je osobou subjektivně oprávněnou k podání dovolání.

V rovině objektivní přípustnosti dovolání pak platí, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , takže zbývá určit, zda je přípustné podle (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , vypočtených v ).

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na otázce, od kterého okamžiku je dlužník s dispozičními oprávněními osvobozen od placení soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být z tohoto majetku uspokojeny. Tato otázka nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, a její řešení bylo určující pro rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolání není důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu ( ), vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( větu první ).

Z obsahu spisu vyplývá, že:

- žalobu o zaplacení částky 5.687.144 Kč podal O. M. dne 6. 12.2011,- podáním ze dne 2. 12. 2011 požádal O. M. o osvobození od soudních poplatků,- usnesením ze dne 21. 8. 2012, č. j. -38, zastavil soud prvního stupně řízení pro částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 2.829.816 Kč,- usnesením ze dne 26. 2. 2013, č. j. -47, nepřiznal soud prvního stupně O. M. osvobození od placení soudních poplatků,- O. M. byl následně vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 142.870 Kč usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 3. 2013, č. j. Usnesením ze dne 18. 7. 2013, č. j. -65, změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 2. 2013, tak, že přiznal O. M. osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny,- dne 16. 8. 2013 podal O. M. insolvenční návrh spojený s návrhem na své oddlužení,- opětovný návrh O. M. na přiznání plného osvobození od soudních poplatků zamítl soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 11. 2013, č. j. -84, - usnesením ze dne 16. 1. 2014, č. j. -92, potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 11. 2013,- usnesením ze dne 5. 5. 2014, č. j. -7, odmítl Krajský soud v Brně insolvenční návrh O. M.,- dne 26. 5. 2014 podal O. M. nový insolvenční návrh,

Dovolatel prosazuje názor, že O. M. jako dlužník s dispozičními oprávněními byl již od podání insolvenčního návrhu osvobozen od placení soudních poplatků, a tedy nebyl důvod, aby soud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení (z žaloby).

, o soudních poplatcích (ve znění účinném do 31. 12. 2011 – srovnej čl. VI. , čl. IV. , čl. II. ), osvobozuje od soudních poplatků insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku [ – nyní ], a dlužníka a insolvenčního správce v insolvenčním řízení [ – nyní ].

Přijetím , kterým se mění , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, bylo správci konkursní podstaty ( , o konkursu a vyrovnání) přiznáno osvobození od soudních poplatků „v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.“ Smyslem tohoto osvobození bylo umožnit správci konkursní podstaty účinně realizovat pohledávky a jiná majetková práva úpadce (srovnej důvodovou zprávu k vládnímu návrhu ). Až do účinnosti (19. 7. 2009) to byl pouze insolvenční správce, který byl osvobozen v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Nově bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků i dlužníku s dispozičním oprávněním [srovnej – „od poplatku se osvobozují … insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku“]. Podle zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu pozdějšího (D. Změna zákona o soudních poplatcích, K bodům 1. a 2.)„zásah v textu odstraňuje dosavadní nepřesnost zákona a poskytuje potřebné poplatkové úlevy i dlužníku s dispozičním oprávněním, který usiluje o sanační způsob řešení svého úpadku.”

Podle ustanovení podst. 3 (ve znění účinném v době zahájení druhého insolvenčního řízení na majetek původního žalobce (26. 5. 2014), jež později nedoznalo změn, nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními

a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, b) dlužník v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, c) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, d) dlužník v době od povolení reorganizace a e) dlužník v době od povolení oddlužení.

Jestliže úmyslem zákonodárce bylo postavit na roveň insolvenčního správce a dlužníka s dispozičním oprávněním, který usiluje o sanační způsob řešení svého úpadku, tj. oběma přiznat osvobození od soudních poplatků ke stejnému okamžiku, potom – se zřetelem k tomu, že insolvenční správce je do funkce instalován (jako v insolvenční věci původního žalobce) zásadně až v souvislosti se zjištěným úpadkem – není rozumného důvodu přiznat dlužníku s dispozičním oprávněním postavení subjektu osvobozenému od soudních poplatků dříve než insolvenčnímu správci. Rozhodujícím okamžikem je tedy okamžik, kdy je zjištěn úpadek (hrozící úpadek) dlužníka.

Nemůže být proto správný závěr, že podle zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění) je dlužník osobně osvobozen od soudního poplatku [coby osoba s s dipozičními oprávněními ve smyslu ] též v době od zahájení insolvenčního řízení na jeho majetek do rozhodnutí o úpadku. Tento úsudek podporuje tam, kde je insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníkova věřitele, též ustanovení (v rozhodném znění), z nějž se podává (podle toho, jak vymezuje obsah majetkové podstaty), že předtím, než v takto zahájeném řízení nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, repektive před okamžikem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, by řízení o pohledávce vymáhané dlužníkem (coby žalobcem) nebylo možné pro účely aplikace ustanovení zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění) označit za řízení o nároku, který se týká „majetku patřícího do majetkové podstaty“ nebo která „má být uspokojen z tohoto majetku“.

Do rozhodnutí o zjištění úpadku na dlužníka dopadá standardní režim

Jak rovněž správně uzavřel odvolací soud, je pojmově vyloučeno, aby byl dlužník s dispozičními oprávněními osvobozen podle , neboť žaloba o zaplacení 2.857.328 Kč s příslušenstvím není projednávaná „v insolvenčním řízení.“

Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl [ ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalobci právo ( věta prvá, , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. března 2017JUDr. Václav Dudapředseda senátu