Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 130/2022-120

XY29 -120

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovanému P. H., narozenému XY, bytem XY, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2022, č. j. 74 ICm XY, 103 VSPH XY ( XY), takto:

Odůvodnění:

Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 29. října 2019, se žalobce (J. H.) domáhal vůči žalovanému (označenému jako H. & P., insolvenční správce J. H.) zaplacení částky 190.559.461,87 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. dubna 2020, č. j. -17, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“).

Insolvenční soud usnesením ze dne 17. prosince 2020, č. j. 74 ICm XY, odkazuje na ustanovení , (dále jen „“), odmítl žalobu pro vady v označení žalovaného. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž „odstranil“ vytýkanou vadu žaloby tak, že žalovaným je P. H. (osoba jednající v insolvenčním řízení za insolvenčního správce H. & P.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. února 2021, č. j. 74 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), změnil usnesení insolvenčního soudu ze dne 17. prosince 2020 tak, že se žaloba neodmítá.

Usnesením ze dne 1. července 2021, č. j. 74 ICm XY, insolvenční soud nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků; Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 7. října 2021, č. j. 74 ICm XY, 101 VSPH XY ( XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že žaloba je účelová a žalobce způsobem, který nemá oporu v , svévolně a zřejmě bezúspěšně uplatňuje svá domnělá práva insolvenčního dlužníka.

Usnesením ze dne 29. listopadu 2021, č. j. 74 ICm XY (doručeným žalobci zvlášť dne 6. prosince 2021), insolvenční soud (opětovně) vyzval žalobce, aby do patnácti dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000.000,- Kč; současně ho poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví. Usnesením ze dne 17. prosince 2021, č. j. 74 ICm XY, insolvenční soud zamítl návrh žalobce (uplatněný podáním datovaným 12. prosince 2021, došlým insolvenčnímu soudu dne 14. prosince 2021) na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku do pravomocného rozhodnutí o žalobě vedené u téhož soudu pod sp. zn. 81 ICm XY [tou se žalobce vůči žalovanému domáhá (mimo jiné) určení, že není povinen v projednávané věci platit soudní poplatek podle ustanovení , o soudních poplatcích]; usnesení nabylo právní moci dne 20. prosince 2021.

Usnesením ze dne 25. ledna 2022, č. j. 74 ICm XY, insolvenční soud, odkazuje na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 2. května 2022, č. j. 74 ICm XY, 103 VSPH XY ( XY), potvrdil označené usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zastavení řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že žalobce poté, kdy byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, neuhradil soudní poplatek ani v (dodatečně) stanovené lhůtě.

Proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 25. ledna 2022 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2022 podal žalobce dovolání, domáhaje se jejich zrušení.

Dovolatel popisuje dosavadní průběh řízení a (posuzováno podle obsahu dovolání) namítá, že usnesení odvolacího soudu odporuje judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017, sp. zn. , uveřejněnému pod číslem 97/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 97/2018“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. (uveřejněnému pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ‒ dále jen „R 116/2016“); dále nijak nezohledňuje skutečnost, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. mu označený soud přiznal osvobození od soudních poplatků.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Podáním ze dne 13. února 2023 dovolatel poukázal (i) na závěry obsažené v usnesení ze dne 28. listopadu 2022, č. j. -84, jímž mu (jako žalobci v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. ) Městský soud v Praze přiznal osvobození od soudních poplatků.

V části, ve které dovolání směřuje proti usnesení insolvenčního soudu, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce zastavil podle ustanovení věty první , jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Ve zbývající části Nejvyšší soud dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné ( a 2 ).

Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

1) Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno [srov. usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 49/2014“)].

2) Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (srov. opět R 49/2014, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2023, sen. zn. , vydaného v incidenčním sporu (o žalobě na náhradu škody podané žalobkyní V. H. proti žalovanému H. & P., jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H.) vedeném u insolvenčního soudu pod sen. zn. 74 ICm XY v insolvenční věci žalobce).

Přitom argumentace dovolatele opírající se o R 97/2018, podle jehož závěrů je dlužník s dispozičními oprávněními osvobozen od soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, od okamžiku, kdy insolvenční soud zjistil jeho úpadek (od rozhodnutí o úpadku dlužníka) [§ 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích], je nepřípadná již proto, že žalobce (dlužník) není osobou s dispozičními oprávněními, když usnesením ze dne 19. listopadu 2018, č. j. , insolvenční soud prohlásil na jeho majetek konkurs (ve výroku o způsobu řešení úpadku žalobce konkursem nabylo označené usnesení právní moci dne 13. března 2019).

Poukaz dovolatele na R 116/2016 je právně nevýznamný již proto, že označené rozhodnutí se otázkou výkladu ustanovení § 9 zákona o soudních poplatcích nezabývá. Bez právního významu je rovněž skutečnost, že v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 8 (sp. zn. ) a u Obvodního soudu pro Prahu 6 (sp. zn. ) bylo žalobci (vzhledem k jeho majetkovým poměrům) přiznáno osvobození od soudních poplatků; v těchto řízeních totiž (na rozdíl od projednávané věci) soudy nedospěly k závěru, podle něhož šlo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300,- Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu), za vyjádření k dovolání (ze dne 24. ledna 2023).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2023

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu