Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 1/2023-109

KSPH 66 INS XY74 ICm XY29 ICdo 1/2023-109

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně V. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovanému Hlista & Pril, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29059054, o zaplacení částky 81.035.083,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2022, č. j. 74 ICm XY, 106 VSPH XY ( XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 20. června 2022, č. j. 74 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobkyně (V. H.) domáhala vůči žalovanému (Hlista & Pril, v. o. s.) zaplacení částky 81.035.083,59 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 27. března 2020 z titulu náhrady škody, kterou měl způsobit na majetkové podstatě dlužníka (J. H.) porušením svých povinností jako správce majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Insolvenční soud poukázal na to, že:

[1] Žalobkyně při podání žaloby neuhradila soudní poplatek.

[2] Insolvenční soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 7. října 2021, č. j. 74 ICm XY, k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000.000 Kč do 15 dnů od doručení usnesení.

[3] Žalobkyně ve lhůtě pro zaplacení soudního poplatku požádala o osvobození od placení soudních poplatků, majíc současně za to, že je od placení soudního poplatku osobně osvobozena podle , o soudních poplatcích.

[4] Usnesením ze dne 6. ledna 2022, č. j. 74 ICm XY, které ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2022, č. j. 74 ICm XY, 102 VSPH XY ( XY), nabylo právní moci dne 25. března 2022, insolvenční soud nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.

[5] Insolvenční soud (opět) vyzval žalobkyni usnesením ze dne 2. května 2022, č. j. 74 ICm XY, doručeným 9. května 2022, k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000.000 Kč do 15 dnů od doručení usnesení s poučením, že jinak řízení zastaví.

[6] Posledním dnem lhůty k úhradě soudního poplatku byl 24. květen 2022, avšak žalobkyně soudní poplatek dosud neuhradila.

3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/, § 7 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích – dospěl k závěru, že je důvod zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

4. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. srpna 2022, č. j. 74 ICm XY, 106 VSPH XY ( XY):

[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/, § 9 a § 11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích a z ustanovení položky 12 písm. b/ Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích a odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:

6. Podle zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. září 2017 má poplatník dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li svou povinnost řádně při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1, § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), může tak učinit ještě v dodatečné lhůtě, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení poplatku (§ 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemá jakýkoli význam.

7. Žalobkyně, která nebyla osvobozena od placení soudních poplatků, nesplnila poplatkovou povinnost dle § 4 odst. 1 písm. a/ a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řádně (neuhradila soudní poplatek za podání návrhu na zahájení řízení ve stanovené lhůtě), takže insolvenční soud postupoval správně, když po marném uplynutí lhůty zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

8. Omezení plynoucí z , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), se netýká placení soudních poplatků a ustanovení zákona o soudních poplatcích se na žalobkyni nevztahuje (po prohlášení konkursu na její majetek není osobou s dispozičními oprávněními, na kterou se vztahuje takové osvobození); jde rovněž o zjevně bezúspěšné uplatnění práva. Nadto odvolací soud dodává, že žalobkyně v odvolání nenamítá ničeho proti vlastnímu zastavení řízení nebo proti rozhodnutí o nákladech řízení, když její argumentace je založena na námitkách proti usnesení o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků (respektive s tím souvisejícím porušením ústavně zaručeného práva žalobkyně na přístup k soudu), jež v tomto odvolacím řízení nelze zkoumat. Žalobkyně (též) netvrdila (ani nedoložila) důvody ve smyslu ustanovení zákona o soudních poplatcích, pro něž by nemělo být řízení o náhradu škody zastaveno; takovým důvodem nemůže být existence jiného řízení o určení neplatnosti dohody o vypořádání (rozdělení) společného jmění manželů.

9. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje citací textu ustanovení , (dále též jen „ “), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka kritizuje (jako nesprávné) závěry usnesení ze dne 6. ledna 2022, jímž jí insolvenční soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků, z čehož usuzuje i na nesprávnost dovoláním napadeného rozhodnutí, majíc současně za to, že takto bylo porušeno její ústavně zaručené právo na přístup k soudu podle článku 36 odst. 1 d.

11. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

13. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč. Řečené platí tím více, jestliže dovoláním nebylo zpochybněno řešení žádné z otázek, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2022, sen. zn. a sen. zn. ).

14. Dovolatelka brojí proti napadenému usnesení argumentačně jen tak, že se vymezuje proti (pravomocnému) rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, které předcházelo opakované výzvě k úhradě soudního poplatku a (po marném uplynutí lhůty k dodatečné úhradě soudního poplatku stanovené opakovanou výzvou) následnému usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Na posouzení, zda dovolatelka splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle , však napadené rozhodnutí nespočívá a spočívat nemá (takovému zkoumání byly vyhrazeny opravné prostředky proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. ledna 2022). Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč., formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 49/2014“), doplnil, že nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje. A konečně (ve vazbě na výklad zákona o soudních poplatcích ve znění rozhodném i v této věci) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. dubna 2019, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 1/2020“), uzavřel [a v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2022, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 75/2022“), zopakoval], že má-li účastník řízení v úmyslu požádat o osvobození od soudních poplatků, musí tak učinit nejpozději posledního dne lhůty stanovené soudem pro zaplacení soudního poplatku.

15. Z této (ustálené) judikatury se podává, že po marném uplynutí (dodatečné) lhůty k zaplacení soudního poplatku stanovené výzvou insolvenčního soudu ze dne 2. května 2022 je již argumentace k předpokladům pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků podle jako důvod dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, právně bezcenná (neměla by žádný význam, ani kdyby se Nejvyšší soud zabýval dovoláním věcně), bez zřetele k tomu, zda v návaznosti na R 49/2014 zahrnuje i jiné (nové) skutečnosti než ty, z nichž insolvenční soud vycházel v usnesení ze dne 6. ledna 2022 a odvolací soud v potvrzujícím usnesení ze dne 14. března 2022 (srov. opět R 1/2020 a R 75/2022).

16. Důvod připustit dovolání pro řešení takové otázky tedy Nejvyšší soud neměl. K zásahu do práva dovolatelky na přístup k soudu tím, že Nejvyšší soud odmítne odpovídat na otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nespočívá a spočívat nemá, dojít nemůže.

17. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. ledna 2023

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu