Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1604/2017

U S N E S E N Í

Intrum Justitia, s. r. o.

R. P.

, zastoupené Mgr. Lenkou Brodskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Korunní č. 957/35, pro 8 728,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2016, č. j. , 266/2016-704, takto:

Dovolání povinné

se odmítá

.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Usnesením ze dne 13. května 2016, č. j. -656, Obvodní soud pro Prahu 4 zprostil funkce zástupkyni povinné JUDr. Danielu Pitínovou, advokátku se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 3 (výrok I.), určil výši odměny a náhrady hotových výdajů uvedené zástupkyně povinné částkou 0 Kč (výrok II.) a zamítl návrh povinné na ustanovení jiného zástupce z řad advokátů (výrok III.).

Dále usnesením ze dne 13. května 2016, č. j. -660, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 2. května 2011, č. j. -15, ve spojení s usnesením Městského soudu ze dne 29. března 2012, č. j. -202.

Městský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 19. července 2016, č. j. , 266/2016-704, obě výše uvedená usnesení potvrdil.

Nejvyšší soud dovolání povinné ze dne 15. října 2016 doplněné podáním ze dne 5. prosince 2016 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2016, č. j. , 266/2016-704 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“, z následujících důvodů odmítl.

Ohledně dovolání proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č. j. -660, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce, dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [ , srov. shora výši částky, pro niž byla exekuce nařízena, byť v posuzované věci jde o návrh povinné na zastavení exekuce – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. ], a dovolání proto není přípustné.

Co se týče dovolání proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č. j. -656 (a rovněž i dovolání proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č. j. -660), dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka uvádí: „Dovolání je přípustné podle ust. , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Z obsahu dovolání je zřejmé, že podle mínění dovolatelky by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatelka však patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka uplatnila čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. ). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedla.

Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 4. 2017JUDr. Zbyněk Polednapředseda senátu