Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3618/2015

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Společenství pro dům Klášterní dvůr 931-934, Rajhrad, IČ: 29193818, se sídlem Rajhrad, Štefánikova 932, zastoupeného Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Šumavská 35, proti žalovanému Tokad, s.r.o., IČ: 28549121, se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zaplacení 202.257,50 Kčs příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2015, č. j. -234, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2015, č. j. -234, a ve výrocích I. a IV. též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. července 2014, č. j. -183, seruší a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem

odvolací soud

potvrdil rozsudek soudu prvního stupně

ve výroku I., jímž bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil 202.257,50 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a v nákladovém výroku IV., kterým byl žalovaný zavázán nahradit žalobci náklady řízení 128.624,- Kč (výrok I.). Současně žalovanému uložil, aby žalobci nahradil náklady odvolacího řízení 22.501,- Kč (výrok II.).

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci řízení dne 16. 6. 2009 uzavřeli písemně smlouvu o dodávce tepelné energie na dobu určitou (do 31. 12. 2024) za „předběžně“ sjednanou cenu 525,- Kč/GJ, jež dle ujednání smluvců pro případ změny cen paliv a energie v průběhu roku mohla být žalovaným dodavatelem tepelné energie „úměrně tomu“ jednostranně měněna. Za rok 2010 žalobce, coby odběratel, žalovanému na zálohách za cenu tepelné energie dodané na základě uvedené smlouvy zaplatil celkem 2.400.000,- Kč. Žalovaný následně v souvislosti s vyúčtováním přijatých záloh vrátil žalobci vzniklý přeplatek částkou o 202.257,50 Kč nižší, než jaká by odpovídala ceně dodané tepelné energie 525,- Kč/GJ, dovolávaje se smlouvou založeného práva cenu tepelné energie jednostranně měnit.

Soud prvního stupně žalobě o vrácení přeplatku na zálohách ve výši 202.257,50 Kč s příslušenstvím vyhověl, shledávaje ujednání o právu žalovaného jednostranně zvýšit cenu dodané tepelné energie neplatným pro rozpor s ustanovením , , ve znění účinném do 31. 7. 2010 (dále též jen – „obč. zák.“), když účastníky přijatá smluvní úprava žalujícího spotřebitele pro případ jednostranného zvýšení ceny tepelné energie dodavatelem neopravňovala k odstoupení od smlouvy, a dovozuje platnost smluvního ujednání o ceně dodané tepelné energie 525,- Kč/GJ.

Odvolací soud, byť z jiného právního důvodu, přitakal závěru soudu prvního stupně, že smluvní úprava opravňující žalovaného dodavatele jednostranně zvýšit cenu tepelné energie je neplatná. Uvedené ujednání totiž shledal neurčitým jednak proto, že nebyly dohodnuty podmínky, způsob ani rozsah eventuálního zvýšení ceny, ale i pro jeho kolizi s ustanovením článku VII. odst. 1 smlouvy, vážícím změny smluvního ujednání na písemnou dohodu účastníků ( obč. zák.). Poukázal rovněž na okolnost, že důvodem jednostranného zvýšení ceny dodavatelem v posuzovaném případě nebyla změna věcně usměrňované ceny tepelné energie cenovým orgánem ( , o cenách). Ztotožnil se současně i se závěrem soudu prvního stupně, že smluvní strany dojednaly platně cenu dodané tepelné energie částkou 525,- Kč/GJ. Uzavřel přitom, že přeplatek na zálohách za dodanou tepelnou energii ve výši 202.257,50 Kč s příslušenstvím je žalovaný z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení povinen vydat žalobci ( obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřoval v tom, že se odvolací soud při posuzování určitosti smluvního ujednání o ceně tepelné energie, která byla dojednána toliko jako předběžná, a tudíž i platnosti uzavřené smlouvy jako celku odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , či sp. zn. . Namítal, že při závěru o neurčitosti ujednání zakládajícího oprávnění dodavatele zvýšit jednostranně cenu tepelné energie nemůže obstát úvaha soudů nižšího stupně, že pro dodávky nasmlouvané do konce roku 2024 byla platně dojednána fixní cena 525,- Kč/GJ. Z okolnosti, že cena tepelné energie byla sjednána jen jako cena předběžná, přitom dovozoval neplatnost uzavřené smlouvy o dodávkách tepelné energie jako celku. Vyvozoval současně, že nároky účastníků řízení měly být vypořádány jako jejich vzájemné bezdůvodné obohacení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů nižšího stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Uvedl, že cena byla platně sjednána jako předběžná s tím, že mohla být měněna pouze v případě změny cen paliv a energií; změnu těchto cen ovšem žalovaný neprokázal. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), které je – se zřetelem na data zahájení řízení a vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – rozhodné pro dovolací přezkum.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno žalovaným jako účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání. Dovolání shledal přípustnýmpodle ustanovení (srov. hlediska v něm uvedená), neboť při řešení dovoláním označené otázky hmotného práva, na němž napadené rozhodnutí závisí, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. judikaturu dále citovanou).

Vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední ( ), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel je ani nenamítá.

Proto se Nejvyšší soud dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích otázky vymezené dovoláním.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle věty druhé , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 3. 7. 2009 (tj. v okamžiku uzavření posuzované smlouvy o dodávce tepelné energie), smlouva o dodávce tepelné energie musí být písemná a musí obsahovat pro každé odběrné místo a) výkon, množství, časový průběh odběru tepelné energie a místo předání, b) základní parametry dodávané a vracené teplonosné látky, kterými jsou teplota, tlak a hmotnostní nebo objemový průtok, c) místo a způsob měření a náhradní způsob vyhodnocení dodávky tepelné energie, dojde-li k poruše měřicího zařízení, a dohodu o přístupu k měřicím a ovládacím zařízením, d) cenu stanovenou v místě měření nebo způsob jejího stanovení, termíny a způsob platby za odebranou tepelnou energii včetně záloh, e) při společném měření množství odebrané tepelné energie na přípravu teplé užitkové vody pro více odběrných míst způsob rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie na jednotlivá odběrná místa včetně získávání a ověřování vstupních údajů pro toto rozdělení. Nedojde-li k dohodě o způsobu rozdělení nákladů na jednotlivá odběrná místa, rozdělí dodavatel náklady způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.

Dovolací soud v právních poměrech energetického zákona již formuloval a odůvodnil závěr, dle kterého uvedeným zákonem upravené smlouvy o dodávkách energií mají povahu smluv kupních (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. ). V režimu občanského práva (za situace, kdy žalobce nemá postavení podnikatele a smluvci nesjednali působnost obchodního zákoníku, posuzovaný vztah z kupní smlouvy nemá charakter obchodního závazku - § , 262 , obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013) bylo ke vzniku kupní smlouvy dle rozhodné právní úpravy třeba, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně ( , účinného do 31. 12. 2013, jímž se vzhledem k ustanovení , , účinného od 1. 1. 2014, řídí práva a povinnosti účastníků vyplývající z posuzovaného právního vztahu i za účinnosti nové právní úpravy). Kupní cena přitom musela být stanovena uvedením konkrétní peněžní částky nebo jiným způsobem, kterým ji bylo lze nepochybně určit. Z komentářové literatury k tomu srov. např. ŠKÁROVÁ, Marta. [Pojem kupní smlouvy]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan, ELIÁŠ, Karel, NYKODÝM, Jiří, NOVOTNÝ, Marek, KRÁLÍK, Michal, MIKEŠ, Jiří, FIALA, Roman, DVOŘÁK, Jan, JEHLIČKA, Oldřich, LIŠKA, Petr, LAVICKÝ, Petr, MACEK, Jiří, PŘIB, Jan, HANDLAR, Jiří, SELUCKÁ, Markéta. I, II. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 1721. Dovolací soud se pak ve své praxi přihlásil k názoru, že sice není vyloučeno, aby kupní cena byla ve smlouvě stanovena jiným způsobem než uvedením peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno kupní cenu zcela nepochybně určit, a to již v době uzavření smlouvy, neboť smlouva nemůže být platně uzavřena bez dosažení shody o jejích podstatných náležitostech (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. , a ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. či jeho usnesení ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. ). V praxi dovolacího soudu se konečně prosadil i závěr, že za situace, kdy kupní cena musí být zcela určitě a jednoznačně ujednána již v době uzavření kupní smlouvy, nelze kupní cenu určit toliko prozatímně, jako alternativu pro případ jiných právních skutečností (u nichž není jisté, zda, resp. kdy nastanou). V takovém případě totiž nejsou smluvní strany v okamžiku uzavření kupní smlouvy schopny jednoznačně rozpoznat výši skutečné kupní ceny; požadavek, aby kupní cenu bylo možné zcela nepochybně určit již v době uzavření kupní smlouvy, tedy není naplněn, a kupní smlouvu proto za takovýchto podmínek nelze platně uzavřít ( obč. zák). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. . Dovolací soud rovněž, byť v právních a skutkových poměrech smluv o dílo, zaujal závěr, že požadavku na určité vymezení smluvní ceny neodpovídá stanovení ceny jako ceny „předběžné“ (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2003, sp. zn. , a ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. , či ze dne 14. 9. 2009, sp. zn. ). Se zřetelem k charakteru smlouvy o dodávce tepelné energie, coby smlouvy kupní, se přitom uvedené požadavky na určitost vymezení smluvní ceny prosadí i při posouzení, zda jsou naplněny podstatné náležitosti smlouvy o dodávce tepelné energie ve smyslu ustanovení věty druhé písm. d) energetického zákona.

V projednávané věci dle skutkových závěrů soudů nižšího stupně (jež nemohou být předmětem dovolacího přezkumu) smluvní strany (obligatorně) písemně uzavřené smlouvy o dodávce tepelné energie ujednaly předběžnou cenu dodávané komodity pro rok 2009 ve výši 525,- Kč/GJ (čl. I. bod 2 cenového ujednání) s tím, že dle cenové doložky rozhodné pro konečné vyúčtování záloh (čl. I. bod 6 cenového ujednání) je stanovená cena určena toliko jako předběžná z důvodu možných změn cen energií, právních předpisů či množství dodaného tepla (čl. III. bod 1 cenového ujednání), přičemž v případě změny cen paliv a energií v průběhu roku měla být předběžná cena úměrně tomu změněna a promítnuta do „fakturace“ dodávky za příslušný měsíc a měsíce následující (čl. III. bod 2 cenového ujednání).

Na uvedeném skutkovém podkladě žel nelze dovodit, že cena dodávané tepelné energie byla stanovena způsobem umožňujícím ve světle výše citovaných judikatorních a doktrinálních závěrů její zcela nepochybné určení (výpočet), a to již v době uzavření smlouvy. Vždyť smluvci výslovně deklarovali toliko předběžný charakter cenového ujednání a definovali široký, leč blíže nespecifikovaný, okruh okolností, jež, aniž se vědělo zda, případně, kdy nastanou, měly mít vliv na konečnou cenu dodávky; navíc, aniž byl eventuální způsob ovlivnění konečné ceny dojednanými faktory jakkoliv konkrétně kvantifikován. Závěr odvolacího soudu, že smluvní strany dojednaly určitým způsobem, a tudíž platně, cenu dodané tepelné energie částkou 525,- Kč/GJ, tak na podkladě soudy nižšího stupně zjištěného skutkového stavu neobstojí (§ 76 odst. 3 věty druhé písm. d/ energetického zákona, § 37 odst. 1 obč. zák.).

Poněvadž rozhodnutí o povinnosti žalovaného vydat v souvislosti s vyúčtováním zaplacených záloh žalobci z titulu bezdůvodného obohacení právě 202.257,50 Kč s příslušenstvím je založeno na nesprávném právním závěru, že účastníci sjednali platně cenu dodávané tepelné energie částkou 525,- Kč/GJ, bylo dovolání shledáno důvodným. Nejvyšší soud proto přistoupil podle a 2 ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i v tomu odpovídajícím rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně, taktéž zatíženému nastíněnými pochybeními v právním posouzení, a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soudy obou stupňů jsou v souladu s , částí věty první za středníkem, ve spojení s vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 4. 2017

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu