Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 358/2017

20 Cdo 358/2017

U S N E S E N Í

BRADDOCK FINANCE & CAPITAL LTD.

D. S.

, zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská č. 710, pro 100 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnu 333,40 Kč, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. září 2016, č. j. -246, takto:

Dovolání povinné

se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. září 2016, č. j. -246, odmítl podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. , že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako předpoklad jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. ). Tak je tomu i v projednávané věci.

V řešeném případě dovozuje povinná přípustnost dovolání ze skutečnosti, že podle jejího názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, z nichž některé nebyly dosud dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešeny, a při řešení dalších se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe.

První otázkou, která nebyla podle názoru dovolatelky dovolacím soudem vyřešena, je otázka, zda může být omezeno právo dlužníka zakotvené v ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák“), tedy právo vznášet proti postoupené pohledávce námitky, které mohly být uplatněny v době postoupení pohledávky, v důsledku okolností nezávisejících na vůli či právním jednání dlužníka. Dovolatelka oproti odvolacímu soudu dovozuje, že možnost započtení pohledávek dlužníka za postupníkem existujících již v době postoupení není omezena ničím a není vázána na splnění žádných dalších podmínek. Podle názoru dovolatelky na základě uplatnění zákonné námitky promlčení (patrně myšleno započtení) tedy došlo v daném případě k zániku exekvované pohledávky již před zánikem postupitele, jakožto jejího primárního věřitele. Za druhou, dovolacím soudem dosud nevyřešenou otázku, považuje dovolatelka otázku, zda měl soud posuzovat možnost započtení podle ustanovení obč. zák., nebo podle ustanovení obč. zák, přičemž dovolatelka je toho názoru, že aplikován měl být první odstavec.

Nejvyšší soud předně uvádí, že odvolací soud na řešení těchto otázek své rozhodnutí nezaložil. Dovolatelka se mýlí, pokud uvádí, že odvolací soud dospěl k závěru, že dlužníku svědčila námitka započtení jen do dne zániku postupitele. Odvolací soud totiž uzavřel, že za splnění podmínek ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. byli povinná a její manžel oprávněni započíst vůči oprávněné (postupník) svou pohledávku za postupitelem, avšak jen do dne 27. prosince 2011, kdy došlo k zániku této jejich pohledávky, a proto byl projev vůle manžela povinné (učiněný až dne 29. června 2012) bez právního významu.

V tomto případě je přitom třeba rozlišovat pojmy

projev vůle směřující k započtení

(srov. § 580 obč. zák.) a

námitka započtení

(srov. § 529 odst. 1 obč. zák.). Námitku započtení (tedy námitku neexistence pohledávky, neboť tato již v důsledku započtení zanikla) by totiž povinná mohla proti oprávněné uplatnit i po zániku postupitele, avšak pouze za předpokladu, že předtím došlo k započtení pohledávek právě na základě právně účinného projevu vůle směřujícího k jejich započtení.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že již ve svém usnesení ze dne 1. července 2016, č. j. -456, vysvětlil, že ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. je ustanovením k § 580 obč. zák. speciálním, avšak jen co do otázky vzájemnosti pohledávek způsobilých k započtení. Byl-li tedy učiněn jednostranný úkon (projev vůle) směřující k započtení vůči pohledávce již zaniklé, nemohly být naplněny předpoklady ustanovení § 580 obč. zák., jejichž naplnění je vyžadováno, aby došlo k zániku pohledávek.

Co se týče třetí a čtvrté dovolací námitky, dovolatelka uvádí, že se odvolací soud při řešení otázky právního posouzení zneužití práva a otázky zda může soud při rozhodování vycházet ze skutečností, které mu nejsou známy z jeho úřední činnosti a ani nebyly zjištěny jiným relevantním způsobem, odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. Dovolatelka však v tomto ohledu nedostála své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení , jak jí ukládá ustanovení Vytýká-li odvolacímu soudu, že se při řešení těchto otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na žádnou jeho judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, neodkázala.

Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. ).

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. března 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu