Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2101/2016

28 Cdo 2101/2016

U S N E S E N Í

M. M.

H. I. G.

,

o náhradu nákladů řízení

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. -313, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. -313,

se

v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů,

zrušuje

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. 6. 2013, č. j. -272, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 3. 2014, č. j. -298, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 6.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I.), jakož i náhradu nákladů řízení ve výši 1.416.039,80 Kč (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl soud v duchu , (dále jen „ “), přičemž za tarifní hodnotu vzal ve vztahu k úkonům právní služby uskutečněným do 31. 12. 2012 částku 6.000.000 Kč navýšenou o úrok z prodlení přirostlý ke dni realizace každého jednotlivého úkonu, při kalkulaci odměny advokáta za úkony provedené po 1. 1. 2013 pak vycházel coby z tarifní hodnoty ze sumy 6.000.000 Kč bez příslušenství.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2014, č. j. -313, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalovaného ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil tak, že výši náhrady, již je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, stanovil v částce 1.308.366 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil a žalovaného zavázal též k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyně ve výši 78.892 Kč. Za tarifní hodnotu ve vztahu ke všem úkonům právní služby pokládal odvolací soud obnos 6.000.000 Kč bez přihlédnutí k úroku z prodlení.

Proti tomuto rozsudku (konkrétně proti jeho nákladovému výroku) podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že odvolací soud v rozporu se zněním , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), účinným do 31. 12. 2012 při výpočtu odměny jejího právního zástupce nepřihlížel k příslušenství žalované částky, přestože až do novely provedené bylo za tarifní hodnotu nutné pokládat jak žalované peněžité plnění, tak jeho příslušenství. V souladu s přechodnými ustanoveními posledně citovaného předpisu má přitom za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí jeho účinnosti advokátovi náležet odměna vypočtená podle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Dovolatelka je rovněž toho názoru, že jí měla být přiznána paušální náhrada hotových výdajů za 22, nikoli 21 úkonů právní služby, jak učinily soudy nižších stupňů. Z těchto důvodů by podle jejího názoru bylo namístě, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v dovoláním dotčené části změnil tak, že žalobkyni přizná náklady řízení před obvodním soudem ve výši 1.429.680 Kč.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobkyně je přípustné, jelikož se odvolací soud při výpočtu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Po zrušení , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, Ústavním soudem je při vyčíslování výše nákladů řízení třeba postupovat podle advokátního tarifu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. , či ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. ). Ustanovení advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012 přitom normovalo, že se za tarifní hodnotu, není-li stanoveno jinak, považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Od 1. 1. 2013 bylo citované pravidlo upraveno vypuštěním slov „a jejich příslušenství“ a doplněním druhé věty, jež stanoví, že se při určení tarifní hodnoty nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. V souladu s čl. II náleží ovšem za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti tohoto předpisu advokátovi odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném do dne nabytí účinnosti dané vyhlášky. Při kalkulaci odměny za úkony právní služby uskutečněné do 31. 12. 2012 je tudíž v rámci tarifní hodnoty nutné zohledňovat též aktuální výši příslušenství žalované pohledávky ke dni započetí úkonu právní služby (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. , dále viz též kupř. nález Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , body 13 a 14). V řešené kauze odvolací soud předestřený výklad očividně nerespektoval, pokládal-li ve vztahu k úkonům právní služby uskutečněným v daném řízení před 31. 12. 2012 za tarifní hodnotu pouze jistinu 6.000.000 Kč a nikterak nereflektoval narůstající příslušenství řečené sumy.

Přitakat lze rovněž poznámce dovolatelky týkající se výše částky přisouzené jí jako paušální náhrada ve smyslu advokátního tarifu, jelikož přiznal-li soud prvního stupně žalobkyni odměnu dle za 22 úkonů advokáta a odvolací soud výčet poskytnutých právních služeb obsažený v prvoinstančním rozsudku nijak nezpochybnil, nelze ponechat bez bližšího vysvětlení, proč následně žalovaného oba soudy zavázaly, aby žalobkyni zaplatil náhradu hotových výdajů za řízení před obvodním soudem toliko 21krát.

Se zřetelem k předeslanému Nejvyšší soud napadený rozsudek v dovoláním dotčené části (jakož i v závislém výroku o nákladech řízení před odvolacím soudem) dle zrušil a věc Městskému soudu v Praze v souladu s , větou první, vrátil k dalšímu řízení. Nevyužil tedy svého oprávnění změnit rozhodnutí odvolacího soudu (jak navrhovala dovolatelka), poněvadž zastává názor, že daná možnost přichází v úvahu tam, kde nad účelem novelizace provedené , jímž bylo posílení role Nejvyššího soudu jako sjednotitele judikatury tak, aby jeho rozhodovací praxe měla spíše prospektivní charakter, převáží požadavek rychlosti a hospodárnosti řízení v konkrétní věci. V daném případě tomu tak není, neboť spornou zůstává pouze výše náhrady nákladů řízení, jejíž správná kalkulace pro sjednocovací činnost Nejvyššího soudu podstatný význam nemá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. ).

Odvolací soud je ve smyslu , části věty první za středníkem, ve spojení s vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. března 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu