Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2636/2015

22 Cdo 2636/2015

U S N E S E N Í

Z. G.

1) M. B.

a

2) P. B.

, zastoupeným Mgr. Mojmírem Ohnoutkou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 1212, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. února 2015, č. j. -200, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 182,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných Mgr. Mojmíra Ohnoutky, advokáta se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 1212.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 – dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 3. 2012, č. j. -88, určil, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí podle geometrického plánu č. 1897-91/2009 ze dne 25. 5. 2009 vyhotoveného Ing. Františkem Křížkem, a to pozemku parc. č. 666/506 o výměře 35 m

2

, parc. č. 666/533 o výměře 80 m

2

, parc. č. 666/534 o výměře 48 m

2

a parc. č. 666/535 o výměře 68 m

2

(dále jen „předmětné pozemky“), vše v katastrálním území V. nad M. – P. (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 2. 2015, č. j. -200, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných pozemků (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. až IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu anebo by vyřešená právní otázka měla být posuzována jinak. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že v roce 1986 byla vyznačena hranice mezi pozemky v rozporu se stavem užívání, přičemž u tohoto šetření nebyla přítomná, byl zde přítomen toliko její syn, který k tomu neměl plnou moc. Není tak správné tvrzení, že žalobkyně byla s místním šetřením seznámena a nijak proti němu neprotestovala. Od roku 1933 do roku 2013 byly předmětné pozemky užívány ve vlastnické hranici určené geometrickým plánem z roku 1933 a situačním nákresem ze dne 30. 4. 1926, tudíž rozdílně, než je vlastnická hranice zanesena do katastru nemovitostí. V roce 2008 se žalobkyně od žalovaných dozvěděla o změně této hranice. Vede se tedy spor sousedů o určení vlastnické hranice, který byl řešitelný pomocí geometrického plánu, který si žalobkyně nechala vyhotovit. Právním důvodem držby předmětných pozemků bylo dědictví po matce, která zemřela 28. 2. 1986; matka žalobkyně nabyla tyto pozemky do držby na základě odstupní smlouvy ze dne 15. 3. 1954 od rodičů. Společně s právní předchůdkyní držela žalobkyně předmětné pozemky nepřetržitě od roku 1960 do roku 2008. Poukazuje na judikaturu, která připouští držbu i části sousedního pozemku. Dále upozorňuje, že odvolací soud bez povšimnutí přešel skutečnost, že žalobkyně v roce 2014 prodala městu V. nad M. část svého pozemku a další část prodala manželům S., takže na straně žalobkyně by měly vystupovat ještě další osoby; nadto se změnila výměra sporné části pozemků. Ze spisu se podává, že žalobkyně nebyla soudem prvního stupně poučena podle o povinnosti tvrdit a prokázat, na základě jaké skutečnosti odvozovala svou držbu předmětných pozemků. Pokud odvolací soud v tomto ohledu dospěl k opačnému závěru, měl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátit k dalšímu řízení; jinak měl rozhodnutí potvrdit. Pokud toto pochybení nechal odvolací soud bez povšimnutí, zatížil své rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i jeho rozhodnutí se stalo nepřezkoumatelné. Ani odvolací soud neposkytl patřičné poučení, nadto vyjasnění titulu držby náleží s ohledem na zásadu dvojinstančnosti do pravomoci soudu prvního stupně. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření považují rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné, přičemž v dovolání nejsou dány dovolací důvody žalobkyní uplatněné. Navrhují, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)], resp. proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz)

].

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz

)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz

)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz)

].

V dané věci není dovolání přípustné z toho důvodu, že dovolatelka v dovolání nevymezila žádnou právní otázku přípustnosti dovolání, kterou se měl dovolací soud zabývat. Žádná právní otázka nevyplývá ani z obsahu samotného dovolání, v němž žalobkyně shrnuje průběh řízení a svá skutková tvrzení, ta v rozporu s nepřípustně doplňuje o nové tvrzení, že se chopila držby předmětných pozemků na základě rozhodnutí o dědictví po své matce. Právní otázka se rovněž nepodává ani z poukazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , z něhož má vyplývat přípustnost vydržení části sousedního pozemku (tzv. připlocení); na závěru o nepřipuštění vydržení části sousedního pozemku však není rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, neboť odvolací soud zdůraznil, že jako titul oprávněné držby neobstojí situační nákres z 30. 4. 1926, ani existence kamene v terénu, přičemž žalobkyně ani na výzvu soudu jiný titul, který by mohl zakládat její oprávněnou držbu, neuvedla.

Stran tvrzených vad řízení Nejvyšší soud zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že neshledal žádnou právní otázku, na jejímž základě by bylo dovolání přípustné, ani dovolatelka ohledně tvrzených vad nevymezila právní otázku přípustnosti dovolání, dovolací soud ve shodě s nebyl v této fázi řízení oprávněn se jimi zabývat [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz)

].

Toliko na okraj dovolací soud uvádí, že pokud žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že v řízení měly vystupovat další osoby, pak ve své podstatě argumentuje ve svůj neprospěch, neboť naznačuje, že žalobě nemohlo být vyhověno pro nedostatek aktivní věcné legitimace, který přitom nemůže být odstraněn soudem

ex officio

, nýbrž toliko návrhem žalobkyně.

Jelikož dovolatelka nevymezila otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud její dovolání jako nepřípustné podle odmítl.

V souladu s větou druhou rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 17. února 2017

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu