Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 8/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Miroslava Grabce a Zdeňky Grabcové, obou zastoupených JUDr. Josefem Vašulkou, advokátem, sídlem Příční 4, Hodonín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2017 č. j. -233 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. února 2015 č. j. -200, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Miroslavy Bílkové a Petra Bílka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. a) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel, resp. stěžovatelka domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení a d.

2. Z obsahu podání obsažených ve spise vedeném u Ústavního soudu pod

sp. zn.

vyplývá, že na Ústavní soud se obrátil podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 1. 2018 nejprve stěžovatel "ve své záležitosti", přičemž na konci svého podání uvedl: "S pozdravem manžel žalující Miroslav Grabec, v zastoupení s plnou mocí Zdeňky Grabcové.". Po zaslání výzvy k odstranění vad návrhu stěžovateli obdržel Ústavní soud další podání ze dne 5. 3. 2018, ze kterého vyplývá, že ústavní stížnost podává stěžovatelka, která je manželkou stěžovatele, a která zmocnila ke svému zastupování v řízení před Ústavním soudem stěžovatele jako svého manžela. Stěžovatelka je rovněž zastoupena advokátem, přičemž plnou moc k zastupování "ve věci ústavní stížnosti" udělili v záhlaví uvedenému advokátovi samostatně stěžovatelka i stěžovatel.

3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Hodoníně (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 8. 3. 2012 č. j. -88 určil, že stěžovatelka jako žalobkyně je vlastnicí nemovitostí podle geometrického plánu č. XXX ze dne 25. 5. 2009 vyhotoveného Ing. Františkem Křížkem, a to pozemku parc. č. X1 o výměře 35 m2, parc. č. X2 o výměře 80 m2, parc. č. X3 o výměře 48 m2 a parc. č. X4 o výměře 68 m2, vše v katastrálním území Veselí nad Moravou - Předměstí (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

4. K odvolání vedlejších účastníků jako žalovaných Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 5. 2. 2015 č. j. -200 rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu na určení, že stěžovatelka je výlučnou vlastnicí předmětných pozemků zamítl (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. až IV.).

5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 2. 2017 č. j. -233 podle , , ve znění pozdějších předpisů, odmítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit každému z vedlejších účastníků na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 182,30 Kč.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené a dospěl k závěru, že tomu tak není.

7. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

8. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel účastníkem řízení, z nichž vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, nebyl a ústavní stížnost proto nebyl oprávněn (sám za sebe) podat.

9. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

10. V souzené věci stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu ze dne 5. 2. 2015 č. j. -200 dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 2. 2017 č. j. -233. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelka považovala dovolání za poslední procesní prostředek, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval.

11. Dotazem na u okresního soudu Ústavní soud zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2017 č. j. -233 bylo právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. Josefu Vašulkovi doručeno dne 21. 3. 2017. Jestliže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2017 č. j. -233 bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 21. 3. 2017 a ústavní stížnost stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 21. 12. 2017, resp. stěžovatelka v reakci na výzvu k odstranění vad návrhu ji podala dne 5. 3. 2018, je zjevné, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty.

12. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost stěžovatelky podle odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, aniž se dále zabýval otázkou přípustnosti stěžovatelkou podaného dovolání. Ústavní stížnost stěžovatele Ústavní soud odmítl podle 43 odst. 1 písm. c) jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2018

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj