Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2110/2016

30 Cdo 2110/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a)Ing. E. K., zastoupené Mgr. Liborem Vincencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, a b) Ing. J. O., zastoupeného Mgr. Hynkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1025/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2014, č. j. -366, takto:

I. Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í:

V předmětném řízení se žalobci domáhali odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. . Žalobci se domáhali zadostiučinění v celkové výši 2 500 000 Kč s tím, že částka 2 000 000 Kč připadá žalobkyni a) a částka 500 000 Kč žalobci b).

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 11. 2013, č. j. -280, nepřipustil změnu žaloby (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku 108 875 Kč (výrok II), avšak žalobu, jíž žalobkyně a) uplatňovala nárok na zaplacení částky 1 891 125 Kč, zamítl (výrok III), taktéž zamítl žalobu, kterou se žalobce b) domáhal zaplacení částky 500 000 Kč (výrok IV), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).

Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací odmítl odvolání žalobce b) (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé co do částky 49 375 Kč potvrdil, a co do částky 59 500 Kč změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok II), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III) a přiznal právní zástupkyni žalobkyně a) Mgr. K. M. odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 6 800 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání.

Žalobkyně a) podala včasné dovolání dne 4. 9. 2014 (č. l. 385), při jehož podání nebyla zastoupena advokátem, a současně požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Žalobce b) společně s žalobkyní a) toto dovolání nepodal. Blíže nezjištěná osoba do originálu dovolání založeného na č. l. 385 sice připsala plurál a doplnila podpis žalobce b), zjevně ve snaze vyvolat dojem, že dovolání bylo podáno společně oběma žalobci, avšak z kopií tohoto dovolání založených v přílohách spisu je zjevné, že dané dovolání podala výlučně žalobkyně a).

O žádosti žalobkyně a) o ustanovení advokáta pro dovolací řízení rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 11. 2014, č. j. -399, tak, že návrh zamítl. Odvolací soud k odvolání usnesením ze dne 21. 1. 2015, č. j. -405, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žalobkyni a) ustanovuje pro dovolací řízení Mgr. Milan Milner, advokát se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38. Toto usnesení bylo žalobkyni a) a Mgr. Milanu Milnerovi doručeno dne 16. 2. 2015 a téhož dne nabylo právní moci.

Přípisem ze dne 26. 2. 2015 (č. l. 409) Mgr. Milner soudu prvního stupně sdělil, že v minulosti již žalobkyni a) zastupoval a že mezi nimi došlo ke ztrátě vzájemné důvěry, což doložil též žádostí o zrušení zastupování žalobkyně a). Usnesením ze dne 3. 3. 2015, č. j. -413, proto soud prvního stupně zprostil Mgr. Milana Milnera zastupování žalobkyně a) v dovolacím řízení (výrok I), nepřiznal mu odměnu za zastupování (výrok II) a žalobkyni a) pro dovolací řízení nově ustanovil JUDr. Tomáše Bělohlávka, advokáta se sídlem v Praze 7, Kostelní 875/6. K odvolání žalobkyně a) odvolací soud usnesením ze dne 18. 5. 2015, č. j. -425, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu (č. l. 425) společně s usnesením soudu prvního stupně (č. l. 413) nabylo právní moci dne 1. 6. 2015.

Na uvedené rozhodnutí žalobkyně a) reagovala novou žádostí o ustanovení právního zástupce pro předmětné dovolací řízení (č. l. 441). JUDr. Tomáš Bělohlávek nejprve soudu sdělil, že žalobkyně a) s ním odmítá komunikovat a v její prospěch žádal o prodloužení lhůty k doplnění dovolání (č. l. 445). Ve spise je dále založena elektronická komunikace mezi advokátem a žalobkyní a), ze které je patrný předpojatý a odmítavý postoj žalobkyně a) vůči JUDr. Tomáši Bělohlávkovi. Dne 14. 9. 2015 JUDr. Tomáš Bělohlávek dovolání žalobkyně a) doplnil (č. l. 493) a zároveň požádal o zrušení zastupování (č. l. 491). Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 1. 2. 2016, č. j. -523, JUDr. Tomáše Bělohlávka zprostil zastupování žalobkyně a) v dovolacím řízení (výrok I) a ustanovil žalobkyni a) pro řízení o posuzovaném dovolání Mgr. Libora Vincence, advokáta se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7 (výrok II). Uvedené usnesení soudu prvního stupně (č. l. 523) nabylo právní moci dne 20. 2. 2016. Mgr. Libor Vincenc dne 4. 4. 2016 podal druhé doplnění dovolání (č. l. 537) a dne 6. 4. 2016 třetí doplnění dovolání žalobkyně a) (č. l. 550).

Žalobce b) podal dovolání proti napadenému rozsudku dne 18. 8. 2015 (č. l. 464), jak vyplývá z jeho podání ze dne 1. 9. 2015 (č. l. 465). Při podání dovolání žalobce b) nebyl zastoupen advokátem, a zároveň požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

K žádosti žalobce b) soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 9. 2015, č. j. -466, žalobci b) neustanovil právního zástupce pro podání dovolání z důvodu, že jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Toto usnesení bylo žalobci b) doručeno dne 14. 9. 2015, a nabylo právní moci dne 30. 9. 2015. Žalobce b) následně předložil soudu rozhodnutí České advokátní komory o určení advokáta ze dne 22. 9. 2015, a dále doložil plnou moc pro advokáta Mgr. Hynka Navrátila ze dne 6. 10. 2015. Podáním ze dne 17. 12. 2015 (č. l. 517) advokát doplnil dovolání žalobce b).

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “

Podle ustanovení věty první může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Podle ustanovení věty první dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Ve vztahu k dovolání podaném žalobkyní a) je třeba nejprve ověřit, které dovolání a jeho doplnění bylo učiněno ve lhůtě k podání dovolání určené ( věta první ).

Účelem institutu ustanovení zástupce je realizace práva na právní pomoc ve smyslu odst. d. Toto právo však není absolutní. Povinnost plynoucí státu z tohoto ústavně zaručeného základního práva je dostatečně zabezpečena možností ustanovení zástupce pro řízení, a to i z řad advokátů, podle , jakož i , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud byl žalobkyni a) usnesením odvolacího soudu ustanoven právní zástupce Mgr. Milan Milner, tento neměl možnost před právní mocí rozhodnutí soudu sdělit, že mezi ním a žalobkyní a), jako jeho klientkou, došlo již v minulosti k oboustranné ztrátě důvěry.

Výše uvedený účel zastoupení nebyl naplněn z příčin ležících mimo sféru vlivu žalobkyně a). Lhůtu podle věta druhá proto nelze počítat od právní moci usnesení, kterým byl žalobkyni a) ustanoven zástupcem pro dovolací řízení Mgr. Milner. Opačný postup by totiž znamenal, že by uvedená lhůta žalobkyni a) plynula i přes to, že by ji Mgr. Milner nemohl zastupovat a mohla by i marně uplynout dříve, než by byl žalobkyni a) ustanoven nový zástupce.

Uvedené však neplatí ve vztahu k právní moci rozhodnutí, kterým byl žalobkyni a) ustanoven zástupcem pro dovolací řízení JUDr. Bělohlávek, neboť v době jeho ustanovení neexistovala objektivní překážka pro to, aby JUDr. Bělohlávek žalobkyni v dovolacím řízení zastupoval. Překážka se objevila až později, a to čistě subjektivně z příčin spočívajících v osobnostním nastavení žalobkyně a).

Pokud byl soud prvního stupně za této situace k žalobkyni vstřícný a ustanovil jí nového zástupce pro dovolací řízení, ačkoliv k tomu nebyl povinen, nemá nové ustanovení zástupce žádný vliv na běh lhůty k podání dovolání a pravidlo obsažené v věta druhá se neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. ).

Z důvodu objektivní překážky zastupování soud prvního stupně advokáta Mgr. Milana Milnera zprostil povinnosti zastupovat žalobkyni a) a k ochraně jejích zájmů jí ustanovil advokáta JUDr. Tomáše Bělohlávka, přičemž právní mocí daného usnesení začala žalobkyni a) běžet lhůta k doplnění dovolání.

Nejvyšší soud vzal v úvahu pouze doplnění dovolání, které učinil JUDr. Tomáš Bělohlávek (č. l. 493); k dalším doplněním dovolání, které za žalobkyni a) podal advokát Mgr. Libor Vincenc dne 4. 4. 2016 (č. l. 537) a dne 6. 4. 2014 (č. l. 550), nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť byla podána po uplynutí zákonné lhůty.

Posuzované dovolání žalobkyně a) podané dne 4. 9. 2014 (č. l. 385) neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , neboť žalobkyně a) neuvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nevymezila důvod dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a čeho se domáhá (dovolací návrh). Žalobkyně a) v dovolání pouze uvedla obecné náležitosti dovolání podle a označení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Usnesení odvolacího soudu (č. l. 425) společně s usnesením soudu prvního stupně (č. l. 413), kterými byl žalobkyni a) pro dovolací řízení ustanoven advokát JUDr. Tomáš Bělohlávek, nabyla právní moci dne 1. 6. 2015. Právní mocí těchto usnesení začala žalobkyni a) znovu běžet dvouměsíční lhůta k doplnění dovolání, která trvala do 3. 8. 2015. JUDr. Tomáš Bělohlávek však dovolání žalobkyně a) doplnil až dne 14. 9. 2015 (č. l. 493). Nejvyšší soud proto nemohl k doplnění dovolání žalobkyně a) na č. l. 493 přihlédnout, neboť bylo rovněž podáno až po uplynutí lhůty, která byla žalobkyni a) k doplnění dovolání ze zákona stanovena ( ).

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Protože v řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. ).

Dovolání žalobce b) Nejvyšší soud posoudil následovně:

Podle ustanovení věty první může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Napadené rozhodnutí bylo, podle doručenky nacházející se na č. l. 368 p. v., žalobci b) doručeno dne 1. 8. 2014. Žalobce b) však podal dovolání datované dnem 16. 8. 2015 až dne 18. 8. 2015. Učinil tak tedy až po 1. 10. 2014, kdy mu marně uplynula dvouměsíční lhůta k podání dovolání.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobkyně a) podle odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní a) v zákonné lhůtě odstraněny ( a ). Dovolání žalobce b) Nejvyšší soud v souladu s ustanoveními , věty první a pro opožděnost odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 28. února 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu