Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3900/2016

21 Cdo 3900/2016

U S N E S E N Í

Mgr. D. K.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, o žalobě pro zmatečnost, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. března 2013, č. j. -262, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2013, č. j. -301, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2015, č. j. -369, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, č. j. -369, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr, že způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení jsou ve smyslu ustanovení pouze pravomocné rozsudky nebo pravomocná usnesení, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé, a že takovým rozhodnutím není rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k pojmu „věc sama“ srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 88/1997 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V posuzované věci byl

„v

ěcí samou“ v původním řízení žalobkyní uplatněný nárok o zaplacení 5.000.000,- Kč z titulu náhrady škody podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 1. 2008, č. j. -51, který byl ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba „s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku. 5.000.000,- Kč“, a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008, č. j. -81. Žalobou na obnovu řízení napadená rozhodnutí o zamítnutí žaloby pro zmatečnost (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2013, č. j. -262, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalobkyní proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008, č. j. -81, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, č. j. -301, jímž bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno) jsou naproti tomu rozhodnutími výlučně procesní povahy, protože neřešila věc samu, ale pouze jedinou - a to procesní - otázku, zda věc sama bude v případném dalším řízení projednána znovu. Rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost (která žalobkyně napadá žalobou na obnovu řízení) proto nejsou usnesením ve věci samé, jak to požaduje ustanovení

Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost (a o žalobě na obnovu řízení) je považováno při posouzení důvodnosti těchto mimořádných opravných prostředků - vyznělo-li rozhodnutí z pohledu předmětu řízení o těchto žalobách meritorně - za rozhodnutí ve věci samé. Pro posouzení přípustnosti žaloby na obnovu řízení (žaloby pro zmatečnost) je však třeba vztáhnout pojem „rozhodnutí ve věci samé“ - jak vyplývá z výše uvedeného - vždy na rozhodnutí napadené žalobou; okolnost, jak bylo o žalobě pro zmatečnost nebo o žalobě na obnovu řízení rozhodnuto, přitom není vůbec významná (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit ani námitka dovolatelky, že o jejím „odvolání proti usnesení o odmítnutí její žaloby na obnovu řízení o žalobě pro zmatečnost rozhodoval senát ve složení: JUDr. Věra Sýkorová – předsedkyně senátu a JUDr. Ivana Hesová a JUDr. Alena Bílková – členky senátu, přičemž předsedkyně senátu JUDr. Věra Sýkorová a členka senátu JUDr. Ivana Hesová rozhodovaly rovněž i o odvolání žalobkyně ve věci samé (viz rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. -81, ze dne 15. října 2008)“, že „měly být za použití ustanovení z projednání a rozhodnutí této věci již vyloučené“ a že tedy „posouzení otázky podjatosti dvou členů senátu odvolacího soudu je s ohledem na charakter žaloby na obnovu řízení ve vztahu k původní žalobě pro zmatečnost vadné“. V této části dovolatelka neuplatňuje dovolací důvod podle o. s. ř, ale zmatečnostní vadu podle Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 82/2006 v časopise Soudní judikatura). Uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení přípustné.

Odvolací soud - poté, co žalobkyně u odvolacího jednání dne 30. 9. 2015 vznesla námitku podjatosti „odvolacího senátu“ (ve složení JUDr. Věra Sýkorová, předsedkyně senátu, JUDr. Ivana Hesová a JUDr. Alena Bílková, členky senátu) s odůvodněním, že „tento senát ve stejném složení již rozhodoval v původní věci“ - postupoval v souladu s ustanovením , když věc nepředkládal k rozhodnutí o této námitce svému nadřízenému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) a s námitkou se vypořádal ve svém rozhodnutí o podaném odvolání (nepovažoval ji za důvodnou); ze strany odvolacího soudu šlo tedy o zachování postupu určeného zákonem [k výkladu ustanovení srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , závěry obsažené v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 130/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2012 ve zvláštním čísle časopisu Soudní judikatura (Judikatura konkursní a insolvenční)].

Žalobkyně ostatně v podstatné části dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu - správnost rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě na obnovu řízení nezpochybňuje. Další námitky uplatněné žalobkyní v dovolání totiž nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované žaloby na obnovu řízení. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatelky s usneseními (o zamítnutí žaloby pro zmatečnost) napadenými žalobou na obnovu řízení, případně s původními rozhodnutími ve věci samé vydanými ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , a to z důvodů, jež pro posouzení dovoláním napadeného usnesení nemohou být významné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2017

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu