Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5896/2016

32 Cdo 5896/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené JUDr. Martou Ustrnulovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, proti žalované Sberbank CZ, a.s., se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o zaplacení 2 760 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. -52, takto:

Usnesením ze dne 15. 2. 2016, č. j. -37, Obvodní soud pro Prahu 4 řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni (výrok II.) a o nákladech řízení (výrok III.).

Usnesení soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním.

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně totožný nárok uplatnila již v řízení před finančním arbitrem podle , o finančním arbitrovi, který ve věci rozhodl nálezem ze dne 13. 12. 2012, evidenční číslo 3169/2012, registrační číslo 78/PS/2012 tak, že nárok žalobkyně zamítl. Námitky žalobkyně proti tomuto nálezu byly zamítnuty a tento nález byl potvrzen rozhodnutím finančního arbitra ze dne 15. 2. 2013, evidenční číslo 1239/2013, registrační číslo 78/PS/2012. Soud prvního stupně proto podle odvolacího soudu postupoval správně, pokud dospěl k závěru, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené, jež představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a z tohoto důvodu řízení podle (dále též jen „ “) zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o , majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou, zda finančnímu arbitrovi příslušela pravomoc rozhodovat o jejím návrhu a zda jeho rozhodnutí není nicotné. Odvolací soud podle dovolatelky nezkoumal, zda v právním vztahu založeném smlouvou o běžném spořicím účtu ze dne 9. 5. 2012 dovolatelka skutečně vystupovala jako spotřebitelka, ačkoli, jak uvedla v dovolání, finanční prostředky, které jí byly z tohoto účtu žalovanou odčerpány, sloužily k její podnikatelské činnosti.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, případně zamítnutí.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Není-li proto v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po kvantitativní stránce.

Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě (jak ji vymezuje ) podle doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bude dovolacím soudem odmítnuto (srov. například usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud nemá důvod se od tohoto závěru odchýlit ani v nyní projednávané věci. Z dovolání se přitom podává, že dovolatelka v něm rozsah, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nevymezila.

Dovolání tedy trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům stanoveným pro obsah dovolání v neuvedla, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu.

Za situace, kdy zákonná lhůta stanovená v k případnému doplnění dovolání již uplynula, stala se tímto marným uplynutím lhůty vada dovolání neodstranitelnou a dovolání trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že (jak zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ) dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ). Otázka rozhodovací pravomoci finančního arbitra, již dovolatelka Nejvyššímu soudu předestřela, by tedy nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání podle , neboť tuto otázku odvolací soud ve svém rozhodnutí neřešil a na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil. Námitku nedostatku pravomoci finančního arbitra ve věci rozhodnout dovolatelka navíc zakládá na nově tvrzené skutečnosti, že v právním vztahu založeném shora označenou smlouvou o běžném spořicím účtu nevystupovala jako spotřebitelka, s níž však v rozporu s přichází poprvé až v dovolacím řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 7. 3. 2017

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu