Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4476/2016

29 Cdo 4476/2016

U S N E S E N Í

D. Š.

BŠ JUDITH, s. r. o.

, se sídlem v Ostravě, Horní 84, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 61944271, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, PSČ 742 21, o zaplacení 1.104.881,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání BŠ JUDITH, s. r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. ledna 2016, č. j. -177, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 4. května 2015, č. j. -83, Krajský soud v Ostravě uložil obchodní společnosti BŠ JUDITH, s. r. o. (dále jen „společnost“), povinnost zaplatit navrhovatelce 1.037.320,30 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl část návrhu, jímž se navrhovatelka domáhala zaplacení 67.561 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti usnesením ze dne 13. ledna 2016, č. j. -177, potvrdil v napadené části (ve výrocích I. a III.) usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Společnost podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

První z dovolatelkou otevřených otázek – a sice zda má společník společnosti s ručením omezeným právo na zaplacení nevyplaceného podílu na zisku, nebylo-li přijato rozhodnutí valné hromady, jímž by bylo o rozdělení zisku rozhodnuto – dovolání přípustným nečiní již jen proto, že na jejím posouzení odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil. Odvolací soud totiž vyšel (jednoznačně) z toho, že rozhodnutí o rozdělení zisku přijato bylo.

Samo hodnocení důkazů přitom v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2011, pod číslem 176, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2016, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách tohoto soudu;v judikatuře Ústavního soudu srov. v obdobných souvislostech např. nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.).

Přípustnost dovolání pak nezakládá ani druhá z dovolatelkou otevřených otázek, a sice zda se společnost s ručením omezeným může v civilním soudním řízení vůči společníkovi „skrze“ , (dále jen „o. z.“), dovolávat nesprávnosti údajů v účetní závěrce.

Ani závěr, že přechodné ustanovení § 3030 o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (poměry) [k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], totiž v poměrech projednávané věci nebránil užití právní zásady, podle níž nesmí nikdo těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, resp. protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

Obecná právní zásada nemo turpitudinem suam allegare potest byla součástí právního řádu již před účinností současného (tj. před 1. lednem 2014), a to nikoli jen jako „podpůrné“, nýbrž jako přímo aplikovatelné pravidlo pro rozhodování soudů (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 22. února 1995, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. , či z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu například usnesení ze dne 27. dubna 2009, sp. zn. , rozsudek ze dne 20. července 2011, sp. zn. , rozsudek ze dne 17. července 2012, sp. zn. , rozsudek ze dne 19. září 2012, sp. zn. , anebo usnesení ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. ). Řídil-li se odvolací soud tím, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, resp. z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, posoudil věc v souladu s ustálenou judikaturou.

Byla-li společnosti uložena tzv. ediční povinnost ( ) [předložit zápisy z valných hromad, které se konaly v letech 2008 až 2013, jakož i doklady, na jejichž základě byly provedeny účetní operace na vybraných (pod)účtech], kterou nesplnila, je v souladu s judikaturou rovněž i závěr, podle něhož se tato skutečnost projevila při hodnocení důkazů v neprospěch společnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2016, sp. zn. ).

Jestliže tedy dovolatelka namítá, že soudy v poměrech projednávané věci dovodily závaznost údajů uvedených v účetních závěrkách, i když nejsou správné, a to jen proto, že (případné) chyby účetnictví nelze kvůli použití zásady nemo turpitudinem suam allegare potest „přičíst k tíži společníkovi“, napadá také prostřednictvím této námitky pouze hodnocení důkazů, které v dovolacím řízení zásadně nelze přezkoumat (viz výše).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. února 2017

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu