Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3959/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. Ž., zastoupeného Mgr. Martinem Goldsteinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Bucharova 2657/12, proti žalovaným 1)D. Č. a 2)MUDr. P. Č., zastoupeným Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, o určení vlastnického práva k nemovitostem a o jejich vyklizení, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 2. 2016, č. j. -175, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 29. 4. 2014, č. j. -100, ve znění opravných usnesení ze dne 24. 6. 2014, č. j. -108, a ze dne 1. 7. 2014, č. j. -118, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí v katastrálním území a obci S. nad N., zapsaných na LV č. 461, u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec, konkrétně pozemku parc. č. 900/2 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 82 m

2

s budovou čp. 574 – rodinný dům a pozemku parc. č. 900/1 – zahrada o výměře 849 m

2

; dále zamítl žalobu, jíž žalobce požadoval, aby žalovaní tyto nemovitosti vyklidili a předali mu je. Současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. 2. 2016, č. j. -175, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s opravnými usneseními potvrdil ve výroku o věci samé, změnil v nákladovém výroku tak, že žalobci uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 20.279,60 Kč a žalovanému 14.411,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce Mgr. Jiřího Douska, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Učinil tak poté, co jeho předchozí rozhodnutí ze dne 13. 3. 2015, č. j. -131, Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 10. 2015, č. j. -142, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2 – dále jen „“), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost svého dovolání spatřuje žalobce v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud (stejně jako před ním i soud prvního stupně) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované jeho rozhodnutím ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. . Na odklon od uvedeného rozhodnutí usuzuje z toho, že odvolací soud náležitě nezjistil, zda skutečně znal obsah smlouvy o rozšíření zákonného rozsahu společného jmění žalovaných. Oproti odvolacímu soudu žalobce prosazuje, že „jeho znalost obsahuy byla nulová“, z provedených důkazů (zejména zy ze dne 23. 6. 2009 obsahující právní úkon výzvy k vrácení daru) nelze opak dovodit, a proto mu svědčí ochrana ve smyslu ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud pochybil, jestliže dokazování nedoplnil, neboť skutkový stav, z něhož při právním posouzení věci vycházel, byl zjištěn neúplně. Z uvedené argumentace je zřejmé, že žalobce v dovolání neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); jeho uplatněním totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Skutkový stav věci je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Stejně tak polemika žalobce s hodnocením v řízení provedených důkazů je z hlediska přípustnosti dovolání bezcenná, neboť samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a pravdivosti (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze s úspěchem napadnout dovolacím důvodem podle

Žalobce sice napadl rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, ve vztahu k výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v – nevznesl.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. února 2017

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu