Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
12057B7B0B2388E1C1257A4E0066F506.html
HTML · 14.63 KB
No categories available
20 Cdo 612/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem potvrdil krajský soud rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení nemovitostí z exekuce. Dospěl k závěru, že podmínka, aby věřiteli jednoho z manželů byl znám obsah smlouvy o zúžení společného jmění manželů podle § 143a odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a podle § 267 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), není splněna pouze tím, že smlouva je veřejně přístupná ve sbírce listin katastru nemovitostí a každý má právo do ní nahlédnout a zjistit její obsah. Po věřiteli nelze požadovat, aby již v době vzniku pohledávky „pátral“ v katastru nemovitostí po existenci smlouvy upravující zákonné majetkové společenství manželů.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. – žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že vložením smlouvy o zúžení společného jmění manželů do katastru nemovitostí učinila vše, aby obsah této smlouvy byl dostupný každému budoucímu věřiteli jejího manžela; další aktivitu ve vztahu k budoucím věřitelům jejího manžela, o kterých objektivně vůbec nemůže vědět, po ní nelze spravedlivě požadovat. Navrhla, aby napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, resp. jeho zamítnutí, pokud bude napadený rozsudek meritorně přezkoumán a shledán správným.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. o.s.ř. dovolatelka zpochybnila, tj. k otázce, zda k vědomosti věřitele o obsahu smlouvy o zúžení společného jmění manželů ohledně nemovitostí ve smyslu § 143a odst. 4 obč. zák. a § 267 odst. 2 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. postačí veřejná přístupnost této smlouvy ve sbírce listin katastru nemovitostí. Tuto otázku Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dosud výslovně neřešil.
Podle § 143a odst. 1 obč. zák. mohou manželé smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
Podle § 143a odst. 4 obč. zák. se manželé mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
Podle § 267 odst. 2 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. se obdobně podle odstavce 1 (tedy podáním vylučovací žaloby) postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů (§ 262a odst. 1 ), avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy.
Se závěrem odvolacího soudu, že podmínka, aby třetí osobě byl obsah smlouvy o zúžení společného jmění manželů znám, není splněna pouze tím, že tato smlouva je součástí sbírky listin katastru nemovitostí a je vyznačena na příslušném listu vlastnictví, je třeba se ztotožnit. Citovaná ustanovení vyžadují, aby třetí osobě byla známa nejen sama existence smlouvy, nýbrž i její „obsah“; tato podmínka ovšem není splněna pouhým vyznačením této smlouvy na listu vlastnictví katastru nemovitostí. Skutečnost, že katastr nemovitostí je veřejně přístupný, každý do něj může nahlížet a pořizovat si z něho opisy a výpisy (§ 21 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. , o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/ ve znění pozdějších předpisů), ještě neznamená vědomost konkrétní osoby o obsahu listin v něm založených; ustanovení § 143a odst. 4 obč. zák. a § 267 odst. 2 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. totiž vyžadují skutečnou vědomost o obsahu smlouvy, nikoli jen (právní a faktickou) možnost se s obsahem smlouvy seznámit při vynaložení obvyklé péče. K témuž závěru dospívá ustálená soudní praxe i ve vztahu ke skutečné, nikoli jen možné vědomosti oprávněného o vzniku bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 obč. zák. (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 11. 1985, sp. zn. Cpj 48/85 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1986 pod č. 25, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 17. 12. 1978, sp. zn. 2 Cz 35/77 , uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR 1970 – 1983, SEVT Praha 1986, str. 649). Rozlišuje-li občanský zákoník situace, kdy je třeba, aby určitá osoba o určité skutečnosti „věděla“ (např. § 33 odst. 3 , § 33b odst. 5 , § 558 , § 562 , § 616 odst. 3 obč. zák.), od situací, kdy postačí, aby o nich „mohla vědět“ (např. § 20 odst. 2 , § 485 odst. 2 obč. zák.), nelze tyto situace zaměňovat a dovozovat, že i v prvním případě postačí, že dotyčná osoba o určité skutečnosti mohla (při vynaložení obvyklé péče) vědět. Od toho, kdo s někým vstupuje do právního vztahu, ostatně nelze důvodně požadovat, aby před uzavřením smlouvy zjišťoval z katastru nemovitostí, zda nedošlo k uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů.
Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu napadený rozsudek zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 , části věty před středníkem, o.s.ř. o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 , větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ; žalované, jež by měla na jejich náhradu právo, náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2006
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu