Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 612/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem potvrdil krajský soud rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení nemovitostí z exekuce. Dospěl k závěru, že podmínka, aby věřiteli jednoho z manželů byl znám obsah smlouvy o zúžení společného jmění manželů podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není splněna pouze tím, že smlouva je veřejně přístupná ve sbírce listin katastru nemovitostí a každý má právo do ní nahlédnout a zjistit její obsah. Po věřiteli nelze požadovat, aby již v době vzniku pohledávky „pátral“ v katastru nemovitostí po existenci smlouvy upravující zákonné majetkové společenství manželů.

V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení – žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že vložením smlouvy o zúžení společného jmění manželů do katastru nemovitostí učinila vše, aby obsah této smlouvy byl dostupný každému budoucímu věřiteli jejího manžela; další aktivitu ve vztahu k budoucím věřitelům jejího manžela, o kterých objektivně vůbec nemůže vědět, po ní nelze spravedlivě požadovat. Navrhla, aby napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, resp. jeho zamítnutí, pokud bude napadený rozsudek meritorně přezkoumán a shledán správným.

Dovolání je podle ustanovení , odst. 3 přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatelka zpochybnila, tj. k otázce, zda k vědomosti věřitele o obsahu smlouvy o zúžení společného jmění manželů ohledně nemovitostí ve smyslu obč. zák. a postačí veřejná přístupnost této smlouvy ve sbírce listin katastru nemovitostí. Tuto otázku Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dosud výslovně neřešil.

Podle § 143a odst. 1 obč. zák. mohou manželé smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

Podle § 143a odst. 4 obč. zák. se manželé mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.

Podle se obdobně podle odstavce 1 (tedy podáním vylučovací žaloby) postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů ( ), avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy.

Se závěrem odvolacího soudu, že podmínka, aby třetí osobě byl obsah smlouvy o zúžení společného jmění manželů znám, není splněna pouze tím, že tato smlouva je součástí sbírky listin katastru nemovitostí a je vyznačena na příslušném listu vlastnictví, je třeba se ztotožnit. Citovaná ustanovení vyžadují, aby třetí osobě byla známa nejen sama existence smlouvy, nýbrž i její „obsah“; tato podmínka ovšem není splněna pouhým vyznačením této smlouvy na listu vlastnictví katastru nemovitostí. Skutečnost, že katastr nemovitostí je veřejně přístupný, každý do něj může nahlížet a pořizovat si z něho opisy a výpisy ( , o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/ ve znění pozdějších předpisů), ještě neznamená vědomost konkrétní osoby o obsahu listin v něm založených; ustanovení obč. zák. a totiž vyžadují skutečnou vědomost o obsahu smlouvy, nikoli jen (právní a faktickou) možnost se s obsahem smlouvy seznámit při vynaložení obvyklé péče. K témuž závěru dospívá ustálená soudní praxe i ve vztahu ke skutečné, nikoli jen možné vědomosti oprávněného o vzniku bezdůvodného obohacení podle obč. zák. (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 11. 1985, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1986 pod č. 25, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 17. 12. 1978, sp. zn. , uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR 1970 – 1983, SEVT Praha 1986, str. 649). Rozlišuje-li situace, kdy je třeba, aby určitá osoba o určité skutečnosti „věděla“ (např. , , , , obč. zák.), od situací, kdy postačí, aby o nich „mohla vědět“ (např. , obč. zák.), nelze tyto situace zaměňovat a dovozovat, že i v prvním případě postačí, že dotyčná osoba o určité skutečnosti mohla (při vynaložení obvyklé péče) vědět. Od toho, kdo s někým vstupuje do právního vztahu, ostatně nelze důvodně požadovat, aby před uzavřením smlouvy zjišťoval z katastru nemovitostí, zda nedošlo k uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů.

Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu napadený rozsudek zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle , části věty před středníkem, zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a ; žalované, jež by měla na jejich náhradu právo, náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2006

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu