Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3782/2016

22 Cdo 3782/2016

U S N E S E N Í

M. S.

Ing. J. B.

, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2016, č. j. -121, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění: ( )

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 14. 10. 2015, č. j. -82, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal povolení práva nezbytné cesty ve formě služebnosti stezky a cesty přes pozemek žalovaného (par. č. 1607), ležící mezi veřejnou komunikací (pozemek par. č. 1713) a pozemky žalobce (par. č. 105/1 a par. č. 105/3), všemi zapsanými katastrálním pracovištěm Opava u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, pro obec a katastrální území S. Žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 4. 2016, č. j. -121, napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že na pozemku žalovaného se nachází cesta (neveřejná komunikace), kterou používá k přístupu jak žalovaný, tak dlouhodobě i žalobce. Od roku 2004 docházelo k rozporům o užívání cesty, které vyústily v podání žaloby. Přístup přes pozemek žalovaného (dosavadní přístup) je z hlediska užívání nemovitosti nejvhodnější, nicméně žalobce má zajištěn přímý přístup k veřejné komunikaci rovněž přes vlastní pozemek. Přístup je dostatečný pro průchod osob i průjezd vozidel, přičemž vede skrze stodolu žalobce, vybavenou „průjezdovými vraty“, a ústí na jinou veřejnou komunikaci na pozemku par. č. 1667/1.

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nezbývá, než žalobu na základě , (dále jen „o. z.“), zamítnout, neboť žalobce žádá zřízení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení.

Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále také „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Důvodem podání dovolání je nesprávné právní posouzení věci ( ). Přípustnost dovolání opírá „o přesvědčení, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Dovolatel tvrdí, že odvolací soud nesprávně posoudil přístup přes stodolu jako dostatečný. V dnešní době není možné požadovat, aby dovolatel chodil a jezdil přes stodolu, když sám soud prvního stupně uznal, že nejvhodnější řešení se jeví dosavadní přístup přes pozemek žalovaného.

Žalovaný považuje napadený rozsudek za správný a navrhuje dovolání zamítnout.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu, jsou účastníkům známy; proto na ně dovolací soud, v souladu s , v podrobnostech odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat podle pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu -

www.nsoud.cz

, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované po č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání vymezil dovolatel jen odkazem na text Nijak nepolemizuje s judikaturou, o kterou soudy v nalézacím řízení opřely zamítnutí žaloby a kterou podle dovolacího soudu aplikovaly správně.

Podstata dovolání je v tom, že „nežijeme v době, kdy vlastník rodinného domu musí do svého domu jezdit, chodit, vodit návštěvy a vše vyřizovat přes stodolu“.

Napadené rozhodnutí je v souladu judikaturou Nejvyššího soudu: „Zřízení věcného břemene nezbytné cesty je zásahem do vlastnického práva, které je jedním ze základních práv; ustanovení umožňující takový zásah nelze vykládat extenzívně. V rozsudku sp. zn. , publikovaném v Právních rozhledech č. 21/2005, Nejvyšší soud vyslovil: Při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. R I 209/21 (Vážný 997): „Nezbytnou cestu lze požadovat jen pro pozemek, jenž nadobro postrádá nutného spojení.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. , publikovaný po č. 4/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je též třeba upozornit, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu ( d). Lze připustit veřejný zájem na tom, aby pozemek byl užíván (neužívání může mít negativní vliv nejen na sousední nemovitosti), nicméně je-li možný na pozemek přístup či příjezd z veřejné komunikace, byť i nepohodlný, pak nelze pro lepší spojení omezovat základní právo vlastníka sousední nemovitosti. Jistě, příchod přes stodolu může dovolatel považovat za nekomfortní, a takovým může i objektivně být, to však neodůvodňuje omezení základního práva žalovaného, garantovaného d.

Tvrzení o tom, že se účastníci v minulosti dohodli o přístupu dovolatele přes spornou komunikaci a že se dovolatel finančně podílel na její údržbě, není v řízení o právu nezbytné cesty významné; tyto skutečnosti totiž nelze zahrnout pod hypotézu ustanovení o zřízení nezbytné cesty, a o ev. nárocích z obligační smlouvy (pokud by snad byla uzavřena) soudy v nalézacím řízení, vázány žalobcem vymezeným předmětem řízení, nemohly rozhodovat. K námitkám týkajícím se nákladů na průjezd přes stodolu se uvádí: Soudy konstatovaly, že přes stodolu je průchod a průjezd zajištěn („posuvná vrata“). Tímto skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán.

K tvrzení, že žalobce potřebuje cestu přes pozemek žalovaného kvůli rekonstrukci domu: V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. , se odkazuje na to, že pro tento účel mohou žalobci užít jiné instituty, méně zatěžující žalovanou stranu ( o. z., stavebního - viz k tomu blíže III. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 176, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. ). I v této části je napadené rozhodnutí v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Protože dovolání není přípustné, dovolací soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. ledna 2017 JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu