Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1638/2016

22 Cdo 1638/2016

U S N E S E N Í

a) MUDr. J. S.,

a

b) MUDr. J. S.,

obou zastoupených Mgr. Ivetou Čaňkovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, proti žalované

L. P.,

zastoupené JUDr. Petrem Makovcem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Zámecké 11, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 1. 2015, č. j. -514, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jablonci nad Nisou („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 10. 2013, č. j. -444, mimo jiné zamítl žalobu na zřízení věcného břemene cesty, spočívajícího v právu jízdy pro každého vlastníka budovy bez č. e. – jiná stavba na pozemku st. parc. č. 117/2 a každého vlastníka budovy bez č. p., bez č. e. – jiná stavba na pozemku st. parc. č. 117/3, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 118 pro obec P., k. ú. B., ve vlastnictví žalobců, jako oprávněných přes pozemek parc. č. 1358/1, ve vlastnictví žalované, jako povinné z věcného břemene, v rozsahu uvedeném ve výše označených geometrických plánech (výrok II.).

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 7. 1. 2015, č. j. -514, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II. zčásti žalobu zamítajícím.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o („ “) a uplatňují dovolací důvod uvedený v Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němujsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásady dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle nyní platného znění (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. . Nesplní-li dovolatel tuto povinnost, nezbývá, než dovolání odmítnout.

V případě, že – jako tomu bylo i v dané věci – není přípustnost dovolání výslovně uvedena, Nejvyšší soud zkoumal, zda se nepodává z obsahu dovolání. Nicméně dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Ani po provedeném výkladu nelze přípustnost dovolání dovodit; rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (byť tato judikatura nemohla být dovolatelům v době sepsání dovolání zčásti známa).

Judikaturu týkající se zřízení práva cesty podle č. lze přiměřeně (tam, kde nový zákoník nemá obsahově odlišnou úpravu) použít i při zřizování nezbytné cesty podle nového č. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. ).

Zásada, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení ( ), platí i pro rozhodování odvolacího soudu ( ) a platí i pro právní stav, jestliže konstitutivní rozsudek má za následek vznik, změnu nebo zánik právního vztahu mezi účastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. ), pokud zákon výjimečně nestanoví jinak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. ). Proto i v případě, že žaloba na zřízení práva nezbytné cesty byla podána před nabytím účinnosti nového č. , musí o ní soud po nabytí účinnosti nového zákoníku (1. 1. 2014) rozhodnout podle tohoto zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1.2014, sp. zn. ).

Stejně jako v jiných řízeních o vydání konstitutivního rozhodnutí, ve kterých hmotné právo upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, jsou v hraničních případech dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2o14, sp. zn. ).

Soud zamítne návrh na zřízení práva cesty, jestliže by újma vzniklá zřízením práva nezbytné cesty vlastníkovi pozemku převyšovala újmu vzniklou vlastníkovi stavby odepřením takového práva (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. ).

Skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni by byl pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější, nebo že by se obešel bez stavebních úprav, není významná (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. ). V rozsudku ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. , publikovaném v Právních rozhledech č. 21/2005, Nejvyšší soud vyslovil: „Při zřizování nezbytné cesty rozhodnutím soudu je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit“.

V rozsudku ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval: „Pro rozhodnutí o zřízení nezbytné cesty je rozhodné, k jakému účelu stavba, ke které má být cesta zřízena, v době vyhlášení rozsudku ( ) v souladu se stavebními předpisy slouží. Tím bude určen i rozsah práva cesty, který je třeba v rozhodnutí uvést (např. jakými vozidly a ve kterou dobu lze cestu užívat).

Zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje, s újmou, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti. Soud může zřídit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť i nepůjde o užívání komfortní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. ).

Právo nezbytné cesty lze zřídit (povolit) jen v rozsahu nezbytném k řádnému užívání nemovitosti. Podle a 2 č. - o. z. - lze povolit nezbytnou cestu jen v případě, že nemovitost nelze řádně užívat či na ni řádně hospodařit pro nedostatek spojení s veřejnou cestou. V dané věci mají žalobci pěší přístup ke stodole a bývalé mačkárně zajištěn; nebylo zjištěno (ani tvrzeno), že by tyto objekty měly nadále sloužit k bydlení či že by mělo být obnoveno jejich využívání k zemědělské činnosti. Nejde tedy o to, že by tyto objekty nebylo možno vůbec užívat. Na jedné straně tak stojí – nepochybně legitimní - zájem žalobce příjezdu k nim, na straně druhé zájem žalovaných na pokud možno nerušeném užívání jejich pozemku a na ochraně vlastnického práva ve smyslu d. Protože v řízení nebyl prokázán jiný důvod příjezdu než opravy a údržba objektů, není odkaz odvolacího soudu na to, že pro tento účel mohou žalobci užít jiné instituty, méně zatěžující žalovanou stranu, nesprávný (viz podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. . Tam, kde se stavba dosud nestala součástí pozemku, lze použít o. z. o vstupu na sousední pozemek za účelem údržby a obhospodařování sousedního pozemku obdobně ( o. z.); podobnou ochranu, výslovně vztaženou k stavbě, poskytuje i stavebního (viz k tomu blíže III. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 176, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. ).

Odvolací soud zatížil řízení vadou, pokud neupozornil účastníky na to, že věc posoudí podle nového ; tato vada však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a navíc by ji bylo možno uplatnit jen v případě přípustného dovolání (viz / ). V dané věci šlo o poměření újmy hrozící stranám v případě zřízení či nezřízení cesty; obsah norem (tj. pravidel chování plynoucích ze zákonných ustanovení) dopadajících na posouzení této konkrétní věci, vymezené skutkovými zjištěními, se podle obou zákoníků neliší a dosavadní judikatura je tu použitelná; proto tento postup nemohl mít vliv na úspěch žaloby.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. července 2016 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu