Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5186/2016

20 Cdo 5186/2016

U S N E S E N Í

P. H.

Ing. I. K.,

zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 6, o provedení práce, vedené u Okresního soudu v Plzni – jih pod. sp. zn. -136, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2016, č. j. -152, takto:

Dovolání povinného

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2016, č. j. -152, jímž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce a rozhodnutí o povinnosti povinného zaplatit na náhradě nákladů státu částku 2 262 Kč, a dále zrušen výrok o povinnosti povinného uhradit oprávněnému náklady této fáze řízení ve výši 8 250 Kč, podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 1. 1. 2014 (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení a článek II., bod 1. přechodných ustanovení Sb) – dále jen „ “, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení označil skutečnost, že dovoláním napadené usnesení „závisí na vyřešení právní otázky, která má být, podle názoru povinného, dovolacím soudem posouzena jinak“. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že podle mínění dovolatele by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatel však patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatele míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatel uplatnil čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedl.

Jestliže dovolání směřovalo proti (výroku I) usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil rozhodnutí okresního soudu o povinnosti povinného zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 2 262 Kč a do zrušení rozhodnutí o povinnosti povinného hradit oprávněnému náklady této fáze řízení (výrok II), tj. do výroků, jimiž bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je v tomto bodě rovněž nepřípustné, a to podle se stejným procesním výsledkem dovolacího řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. ledna 2017

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu